———————————————————-

Reference o řidičáku

 (po léčení strachu z řízení auta)

———————————————————-

Nahrávka:


"Když jsem tady u vás byla naposled, tak jsme tady řešily můj problém, a to bylo, že když už jsem se- pro mě velkej krok číslo jedna - že po mnoha letech jsem konečně schopna toho si dělat řidičský průkaz…"

"Aha…"

"Ale po mojí první hodině jsem zjistila, že mám velkou křeč v rukou."

"Ano."

"A i ten instruktor byl ze mě dost smutný a dost špatný, protože si říkal: ´No, to není úplně dobrý – takhle by se úplně držet volant neměl – prostě máte hroznej stres´. - No a minule jsme tady zkoušely uvolnit ty moje ruce a vytáhnout ze mě ten stres – z těch rukou – a musím říct, že včera jsem jela sedmou a osmou hodinu, ale už vlastně předtím, tu šestou hodinu – nebo hned – motám to; hned tu další hodinu, co jsem šla chytat volant, tak sama jsem sebe překvapila, jak lehce se mi drží… - Ten instruktor mi říká po hodině: ´Vy jste to musela někde trénovat! To není možný!´ - Protože hned znatelně viděl ten rozdíl… - A já mu říkám: ´Jak můžu někde trénovat – vždyť nemám řidičák – nebudu riskovat, že o něj přijdu ještě dřív než ho možná dostanu…´ - No a sama sebe udivuju v té autoškole, jak… - Je to teda pro mě nová soustředěnost – úplně nový způsob soustředění, které musím mít, a teprve se mi zvyšuje ten obzor - ale sama sebe udivuju, do jak těžkých křižovatek už mě ten instruktor takhle rychle bere a jak já nemám problém prostě do nich vjet… Jako když mě třeba do nich nikdo nepustí a je to velká křižovatka, tak ani nemám problém si tam najet. Sama sebe udivuju, jak mi to jde, jak dokážu být plně koncentrovaná – a hlavně jak mi jde parkování; včera jsem parkovala třikrát, vždycky jenom pozpátku mě nechává parkovat, protože popředu je to mnohem snazší – nebo to mě taky už nechal, ale to viděl, že problém není – no a zaparkuju i do úplně maličkého místa, což i jeho hodně udivovalo, protože říkal, že ženský tenhleten cit nemají – a jeho udivovalo, že se s tím volantem moc nemazlím… Musím říct, že sama se … - Neumím si stále představit, že budu mít řidičák a trvale jezdit; pro mě to je tak vzdálená představa pořád ještě – někde jako takový science fiction trošku - ale zase vím, že když jsem v tom autě, tak tu plnou soustředěnost mám a jenom prostě teď musím vnímat, jak se mi rozšiřuje to vidění – toho, abych viděla prostě celý ten provoz. Protože to je vlastně nejtěžší. Ale to už je víc o tom zvyknout si a o té koncentraci. To je trošku…"

"Ono strach dělá zúžení pozornosti na úzký okruh; a když přestává strach, pozornost se může rozšířit – oči se rozšiřují, takže vidíte víc a víc."

"A to vidím, že s každou hodinou já vidím víc a víc!"

"Ano…"

"A mám takovou radost… Takže to mám… z toho mám velkou radost. Tak za to bych –"

"Děkuju…"

"Za to bych chtěla poděkovat."

"Děkuju moc."