Základní kámen

(reportáž)

————————————

Průzkumník: Mají kladívka, pane.

Ústředí: Takže obrábějí.

Průzkumník: Obrábějí… Myslíte? – Taková maličká kladívka mají. A jeden veliký kámen. Oni stojí okolo něj a těmi kladívky do něj -

Ústředí: Vždyť říkám – obrábějí ten kámen!

Průzkumník: Nakonec – je to možné. Rozhodně jsou šťastní. Baví je to.

Ústředí: Jak jste to poznal?

Průzkumník: Usmívají se.

Ústředí: Rozumím. Mají rádi svou práci.

Průzkumník: Ano. Zdá se, že ano. Stojí tady v kruhu kolem kamene, usmívají se, tak hezky… A těmi kladívky na ten kámen něžně poklepávají. Kdybyste, pane, viděl, jak něžně – jako by za nic na světě nechtěli ublížit.  S citem. S citem pro kladívko i kámen. Opravdu něžně.

Ústředí: Něžně… – Že by měli k tomu kameni nějaký citový vztah?

Průzkumník:  Rozhodně. Je pro ně základní.

Ústředí: Základní kámen. Vida. – Děje se s ním něco při tom poklepávání?

Průzkumník: S tím kamenem? Co myslíte, že by se mělo dít?

Ústředí: Myslete, chlapče, myslete: kladívko – bouchnu do kamene – co udělá kámen? Poskočí, udrolí se kousek, naštípne…

Průzkumník: Tenhle nic. Ani se nezavrtí. Jako by o kladívkách ani nevěděl.

Ústředí:  Nic? Žádný pohyb? Žádná změna tvaru? – Že by byl tak tvrdý?

Průzkumník: Něžně, pane. Něžně. Oni ťukají něžně. Opatrně. Aby se něco nestalo kladívku či kameni. Oni ťukají, jako když hmyzí nožičky se něžně dotýkají -

Ústředí: Hmyzí? Nějaký druh hmyzu, říkáte?

Průzkumník: Hmyzu… –  Hmyzu ne. Spíš ne. Nemají křidýlka. I nožiček mají méně.

Ústředí: Ach.

Průzkumník: Oblékli si oblek.

Ústředí: K čemu je oblek?

Průzkumník: K oblékání.

Ústředí: Rozumím. Metamorfóza.

Průzkumník: Oblekem je vyjádřena důležitost toho, co dělají.

Ústředí: A co dělají?

Průzkumník: No… Zatím pořád totéž. Dívají se jeden na druhého, pak zas na své kladívko, pak na kámen, pak zase jeden na druhého… Usmívají se -

Ústředí: Jako že jsou rádi -

Průzkumník: Ano – a poklepávají.

Ústředí: A dívají se přitom jeden na druhého… – To bude nějaký námluvní tanec. Bude páření. Co? Rudnou jim zadky?

Průzkumník: Páření zatím nepřichází. I když ta atmosféra tady…

Ústředí: Co je s ní?

Průzkumník: Rozhodně je důležitá. Je tady několik dalších exemplářů bez kladívek…

Ústředí: Křidýlka nemají?

Průzkumník: Počkejte… – Ne.

Ústředí: Samičky?

Průzkumník: Samičky i samci. Ale víte co? Teď jsem si toho všiml; v té skupině okladívkovaných je většina samců.

Ústředí: Vida! Tu to máme. To o něčem svědčí.

Průzkumník: Určitě.

Ústředí: Možná to kladívko znamená určitý stupeň skupinové moci. Alfasamci. Ti mají kladívka.

Průzkumník: Ano – to je možné. Rozhodně jsou důležití.

Ústředí: Proč myslíte?

Průzkumník: Protože ti neokladívkovaní -

Ústředí: Bez křidýlek -

Průzkumník: Ano – bez křidýlek – se dívají pozorně na ty, co poklepávají. Zajímá je to.

Ústředí: Tak to je jasné. Ti, co poklepávají, poklepávají kvůli těm, co nepoklepávají. Touží poklepáváním vzbudit jejich pozornost. Takové tokání to je. Koukněte – rudne jim vole?

Průzkumník: Jen výjimečně.

Ústředí:  Hrabou opakovaně nohou?

Průzkumník:  Tak… Občas.

Ústředí:  Čepýří se?

Průzkumník:  Někteří. Ne všichni. – Ale, pane…

Ústředí:  No? Rudne jim chřípí?

Průzkumník: Ne, pane. Ale potí se. Potí se všichni.

Ústředí: Ha! Vždyť jsem to říkal! Námluvní tanec! Kdo nejlépe poklepá, ten získá víc samic.

Průzkumník:  Pozor, pane! Mezi pozorovateli jsou i samci. To tuhle možnost vylučuje!

Ústředí:  Nevylučuje! Naopak! Dokazuje. Protože ti samci-pozorovatelé -

Průzkumník:  Bez kladívek…

Ústředí:  Ano – bez kladívek – pozorně pozorují kladívkáře, připraveni ke skoku. Čekají na vhodnou chvíli, aby se sami zmocnili jejich kladívka!

Průzkumník:  Chápu, pane. A tím se též stali alfasamci.

Ústředí:  A měli víc samic. Tu to máme. Já to říkal. Námluvní tanec to je. Nic jiného. Konečně to má smysl.

Průzkumník:  A řád, pane.

Ústředí: Jistě. A řád.

Vařená nudle

(viz „utáhnout na…„,  „vodit na…„)

——————————————

Kapitola I. – Nervová soustava

Ústředí: No nazdar. Já to věděl.

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: A říkal jsem to. Říkal jsem to včas. – Já jim to říkal včas!

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: Ale nikdo nedbal. Nikdo. A teď abych to zase já…

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: Řešil.

Průzkumník: Ano, pane… Promiňte.

Ústředí: Neomlouvej se, chlapče. Ty za to nemůžeš.

Průzkumník: Děkuji, pane.

Ústředí: A nervovou soustavu – mají?

Průzkumník: Zdá se, že ano.

Ústředí: Zdá?!

Průzkumník: Pane… Mají nervovou soustavu. Promiňte.

Ústředí: To nic, hochu. To je v pořádku.

Průzkumník: Ano, pane. Děkuji.

Ústředí: Co budeme dělat?

Průzkumník: Nevím, pane.

Ústředí:  Jasně. Vy nevíte. Nikdo neví. Nikdo neví a já to mám teď… – Ale já to říkal.

Průzkumník: Ano, pane. – Pane?

Ústředí: Co ještě?

Průzkumník: Já vám to musím říci, pane.

Ústředí: Ano? Ještě něco? – No tak. Ven s tím.

Průzkumník: Mají mozek, pane.

Ústředí: Mozek? Takové to ztluštění na konci míchy?

Průzkumník: Ano, pane. Mají to ztluštění. Nedá se to přehlédnout.

Ústředí: Tak ztluštění. A je to tady. – Nebojte se, chlapče. Vás já za to trestat nebudu. Ztluštění se dalo čekat. Jak jednou je nervová soustava, bude mícha. Jak je mícha, bude – mají míchu?

Průzkumník: Ano. Míchu mají.

Ústředí: Jistě. Nejde mít ztluštění bez míchy.

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: Mají ji v páteři?

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: To to vzali hopem.

Průzkumník: Ano, pane. Mícha jim vede skrz.

Ústředí: Skrz, říkáte?

Průzkumník: Skrz, pane. Kontroloval jsem to.

Ústředí: Skrz. Škoda. – Přesně skrz?

Průzkumník: Přesně.

Ústředí: Mno. – Musíme to vzít, jak to je. Takže mozek. To je jisté. Už mají mozek.

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: A míchu. – A jak to jde?

Průzkumník: Nestěžuji si, pane. Díky za optání. 

Ústředí: Nestěžují? Neříkejte… Ale to je pěkné… To bych od nich nečekal…

Průzkumník: Tedy – já si nestěžuji. Oni ano. 

Ústředí: Takže stěžují!  Já to věděl. Já to říkal, že to přijde. Já to říkal včas.

Průzkumník: Ano, pane. 

Ústředí: Na co si stěžují?

Průzkumník: No – jak bych to… Na vše? 

Ústředí: Na vše. Já to říkal. To bude tím ztluštěním. Já osobně jsem nikdy nebyl pro tohle ztluštění. Říkal jsem – ´Uvidíte, že to bude dělat potíže´.  – A taky že to potíže dělá. A každý od toho teď dává -

Průzkumník: Ano, pane. 

Ústředí: No nic. Problémy je třeba řešit. Shrňme si to. Mají míchu. –   Vědí to o sobě? Jsou si vědomi své míchy?

Průzkumník: Vědomi své… Nejsem si jist, pane. – Bývají namíchnuti, pane, to ano.  Ale málokdy si toho na sobě všimnou. Zejména v chvílích namíchnutí svou míchu málo -

Ústředí: Žádná sebereflexe? Žádný osobní rozbor zkreslujícího vlivu existence míchy na vnímání světa? Žádný referát? – Chtěl bych moc, co?

Průzkumník: Chtěl, pane. – Popravdě řečeno jsem něco takového ve chvíli namíchnutí ještě nezaznamenal.

Ústředí: A co jste zaznamenal? O čem referují?

Průzkumník: Nezaznamenal. Oni ve chvíli namíchnutí -

Ústředí: Tedy ve chvílích spojení s míchou -

Průzkumník:  Tedy – spojení… Ano. Spojení. Tedy oni ve chvílích spojení s míchou nereferují; oni  v takových chvílích buď mumlají, nebo řvou. Nebo mlčí a dívají se jinam.

Ústředí: Kam?

Průzkumník: Jinam.

Ústředí: Jinam než před tím?

Průzkumník: No – dá se to tak … Nebo spíš…

Ústředí: A kam se dívali předtím?

Průzkumník: Různě. Různě se dívali.

Ústředí: A teď se dívají jinam. Tak dál.

Průzkumník: Dál…?

Ústředí: No dál! Co vidí, když se dívají jinam?

Průzkumník: Zdá se, že nic, pane.

Ústředí: Oni se dívají a nevidí nic? Jak to dělají?

Průzkumník: Oni se v takových chvílích nedívají. Oni -

Ústředí: Nedívají? Ale před chvílí jste říkal, že se dívají! Jinam!

Průzkumník: Oni se dívají jinam, ale nevidí.

Ústředí: Co nevidí?

Průzkumník: Nic nevidí. Myslím, že nedávají pozor. Protože oni nemají čas dávat pozor. Oni se totiž ve chvílích namíchnutí žerou…

Ústředí: Navzájem?

Průzkumník: To taky,  ale zejména tak jako v sobě.

Ústředí: V sobě? – A to mají komplikované… – Zuby se jim k tomu už uzpůsobily?

Průzkumník: Neshledal jsem.

Ústředí: A nedokonalé. – Tohle ztluštění. Samé komplikace. Samé nesmysly. Já to věděl. – Mno. Jak říkám. Musíme to brát, jak to je. – Kde to drhne tentokrát?

Kapitola II. – Nerv

Průzkumník: Rozebral jsem to, pane,  do mrtě jsem rozebral pár jedinců a -

Ústředí: Rozebral? Víte, že nesmíte být moc -

Průzkumník: Nebyl jsem. Plakali a svěřovali se.

Ústředí: Ach. No a?

Průzkumník: Vypadá to na propojení, pane.

Ústředí: Špatný kontakt v kabelech? – To mají tedy malér.

Průzkumník: Ano. Jak bych vám to, pane, nejlíp… – Nerv. Znáte, pane, nerv?

Ústředí: Nerv? – Počkejte – už si vzpomínám! Ten měkký takový?

Průzkumník: Ano.

Ústředí: Dlouhý?

Průzkumník: Ano.

Ústředí: Tenký.

Průzkumník: Ano.

Ústředí: Styl vařená nudle.

Průzkumník: Ano. Trošku jako ´al dente´.

Ústředí: Jasně. Vařená ´na skus´. Uvnitř trošku tak jako… ne tak…

Průzkumník: Ano.

Ústředí: Že se to hned nerozpatlá, když trošku přitlačíte.

Průzkumník: Ano. Přesně to popisujete, pane.

Ústředí: Že to aspoň trošku drží formu.

Průzkumník: Ano.

Ústředí: To bývá fajn. Že jeden aspoň ví, co… Že se mu hned neslepí… Ano. Znám. Takže takto. ´Al dente´. Vida.

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: Co jste ještě vyzkoumal?

Průzkumník: Plácali po mně, pane. Nejsou rádi, když zkoumám.

Ústředí: Chápu. To dělá ta nervová soustava.

Průzkumník: Ano, pane. Nervová soustava je prevít.

Ústředí: A ztluštění.

Průzkumník: Ale té nudle -

Ústředí: ´Al dente´…

Průzkumník: Ano, pane. Té vařené nudle jsou si vědomi.

Ústředí: Ne! Vážně? – Ale to je skvělé! – Jak jste k tomu došel?

Průzkumník: Mluví o ní. Všímají si jí. Mají na ni názor.

Ústředí: Úžasné! Referát! – Už referují! – Co říkají?

Průzkumník: Dokonce jsem to našel ve slovníku. Píše se tam: ´Vařená nudle: viz  ´utáhnout na…´, ´vodit na…´.

Ústředí: Ach. Takže oni se na tom nervu  tahají.

Průzkumník: Ano. Nebo vodí.

Ústředí: Za ruku? Říkal jste, že mají ruce, nebo ne?

Průzkumník: Za ruku ne. Za ten nerv.

Ústředí: Za nerv? Tahají se za nerv?  Ale to je musí bolet, ne? On je takový citlivý, ne?

Průzkumník: Právě. Proto ti tahaní -

Ústředí: Ti vodění…

Průzkumník: Ano, pane… Proto cestou tolik necukají. Bojí se cukat. Aby to nebolelo. Radši drží a nechají se vodit.

Ústředí: A kam se vodí? Mají nějaká zvláštní místa? Souvisí to s pářením?

Průzkumník: S pářením to souviset může. Protože samičkám jejich matka často říká o jejich případných partnerech: ´Ten tě utáhne na vařené nudli.´

Ústředí: A dcery?

Průzkumník: Dívají se jinam.

Ústředí: Ach. A žerou se. To už jste říkal. Veliká komplikace páření.

Průzkumník: Ano. Je to bolestivé.

Ústředí: Našel jste nějaké řešení? Fyziologické podklady?

Průzkumník: Ano, pane. Mám tady podrobné shrnutí. – Mám referovat?

Ústředí: Samozřejmě, chlape! Referát!

Kapitola III. – Vařená nudle – shrnutí výzkumu

Průzkumník: „Tedy já bych vám to s dovolením shrnul:

´Vařená nudle. Pravděpodobně nerv.  Člověk je povinen ho poslouchat – nudle v něm funguje podobně jako šém – aniž je ovšem třeba mít pro něj v čele připravenou dutinku. Účinky vařené nudle jsou podobné účinkům nervu vagu, tedy nervu bloudivého. Nervus vagus také zasahuje hluboko do těla – ale vařená nudle je ještě bloudivější. Vyvolává pocit sevření – v krku, na srdci, kolem hýždí a jinde.´

A pane, poslouchejte tohle!

´Čím déle či intenzivněji se kdysi nudle v člověku vařila, tím snáze lze člověka na takové nudli tahat! Člověka ovládaného opravdu dobře vařenou nudlí můžete na ní utáhnout kamkoli. Nebude se zpěčovat – naopak – bude vám pomáhat! Bude se tam tahat sám!´“

Ústředí: Ale to už ta nudle nemůže být ´al dente´, ne?

Průzkumník: Nemůže, pane.

Ústředí: To už je spíš taková ta umatlaná a rozblemcaná, ne?

Průzkumník: Ano, pane. Taková rozvařená nudle – právě vzhledem ke kvalitám, o kterých tak přesně mluvíte a které s sebou nesou nemožnost udržet pevný tvar – právě vzhledem k těmto kvalitám se totiž do člověka taková nudle mnohem snáz vstřebává. A takto vstřebaná nudle pak bloudí všude – na rozdíl od bloudivého nervu, který aspoň bloudí po vyznačených trasách.

Ústředí: Rozumím. Žádný pořádek.

Průzkumník: Právě, pane. Taková hodně dlouho vařená nudle se vsakuje do svalů i mysli – a člověk jí podléhá, aniž tuší, o jaký umatlaný vagus ve skutečnosti jde. A sám se potom stává…

Ústředí: Umatlaným. Jasně. Jak se to včas nevypne…

Průzkumník: Co myslíte vypnout, pane? Evoluci? To bych si nedovolil, pane…

Ústředí: Ale no tak, chlapče. To bych na vás zatím ani nechtěl. Já myslel vypnout ten hrnec.

Průzkumník: Hrnec? – Ono se to nevaří v hrnci, pane.

Ústředí: Já vím, hochu. Já vím. Zasnil jsem se.

Průzkumník: Pane? Můžu mluvit, pane?

Ústředí: Ale jistě, hochu…

Průzkumník: Zkoumal jsem genezi vařené nudle, pane. Protože mocnost či iritabilita (vzrušivost) nervu je – posloucháte mě, pane?

Ústředí: Ale jistěže, hochu, poslouchám… Iritabilita.

Průzkumník: Ano, pane. Tedy mocnost nudle je u různých lidí různá.

Ústředí: Ano, to bývá. U různých exemplářů jste došel k různým výsledkům.

Průzkumník: Ano, pane. Přesně. Vy to tak umíte pěkně říct… – Tedy iritabilita je zřejmě ovlivněna jednak dětstvím, v němž se nudle vařila, dále péčí rodičů, kteří nudli vařili, ale též geneticky – neboť všichni rodiče se od svých rodičů učí, jak vařit takovou nudli…

Ústředí: ´Al dente´, říkám já! ´Al dente´! Hned vyndat!

Kapitola IV. – O dobrých úmyslech

(choroby vařené nudle)

Průzkumník: Ehm – jistě máte pravdu – ale nic se nemá uspěchat, pane. Všechno se má dělat pořádně. Práce kvapná málo -

Ústředí: Co to melete, chlape?!

Průzkumník: Promiňte, pane. To je v těch materiálech tady. Každý se snaží uvařit vše fakt dobře. A když říká dobře, tak opravdu myslí dobře. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Všecko se má dělat pořádně, pane. A tak je to správné. Spousta dobrých úmyslů je tady. Já vím nejlíp, co je pro tebe dobré. Rodiče to s dětmi vždycky myslí dobře, pane. Kdo jiný by to s tebou měl myslet dobře než já. Zamysli se.

Ústředí: To všechno tam máte?

Průzkumník: Ano, pane. To jsem všechno nasbíral. Když se svěřovali. A ještě mnoho dalšího…

Ústředí: Dalšího… Radši to zahoďte, chlapče. Dobře vám radím. Nesbírejte, co neznáte. Mohl byste si ublížit.

Průzkumník: Myslíte?

Ústředí: Rozhodně mi to sem nenoste. – Tak co ta nudle?

Průzkumník: Moment… – Tady je to: ´Svou osobní vařenou nudli si v sobě tedy nese každý. Nudle obsahuje různě vysoké procento vinuity…´

Ústředí: Vinuity?

Průzkumník: Vinuity, pane.  Jakoukoli situaci, v níž se nositel nudle s vysokou vinuitou octne – jakýkoli problém, jakékoli potíže kohokoli či nedejbože jakékoli nařčení od kohokoliv z čehokoliv okamžitě vyhodnotí jeho vnitřní bloudivá nudle z hlediska míry jeho osobního zavinění, a vždy zjistí že tato míra je maximální.  Následně ho nutí přijmout nápravná opatření.

Ústředí: Aha. Blemcá člověka dál a hlouběji.

Průzkumník: Tak. Jde vlastně o preventivní sebeobviňování. Aby se něco nepřehlédlo. Aby snad člověk někomu neublížil.

Ústředí: Ano. Dobré úmysly. Už chápu, jaký sajrajt jste nasbíral. Okamžitě to vyhoďte. Okamžitě. A u vchodu se dobře desinfikujte, říkám vám. Kloktejte si. A chvíli karanténu.

Průzkumník: Ano, pane. Udělám. Máte pravdu, pane. Vařená nudle vyvolává také chorobu šíleného kvalitáře…

Ústředí: Šíleného kvalitáře? Ne!

Průzkumník: Ano, kvalitáře, který zešílel. Kvalitář má posuzovat kvalitu, od toho je to kvalitář, ale tenhle jako by byl naprosto přetížený ze své funkce.

Ústředí: Zavařil se?

Průzkumník: Zřejmě. Otáčí se kolem své osy stále rychleji – a marně přitom hledá kvalitu. Nikdy ji nemůže v ničem najít. Nic není dost dobré.

Ústředí: A máme to tady! Jestli já tohle včas neříkal?!

Průzkumník: Ano, pane. Říkal, pane. Sám jsem to slyšel. Seděl jsem tenkrát v druhé řadě. Byl to krásný projev.

Ústředí: Byl? Tak pamatujete, co? – K obrazu Božímu, co?

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: A sedmého dne shledal – no, co shledal?

Průzkumník: Že je dílo dobré.

Ústředí: Ano! Že je dílo dobré!  Kdežto tenhle shledal co?

Průzkumník: Tenhle shledal co…?

Ústředí: No? Sám jste to říkal!  Zešílený kvalitář! Nic mu není dost dobré! Ani nemůže! Má ztluštění! To tamten neměl… To se mu to shledávalo. A já to říkal, já to říkal, já to říkal.

Průzkumník: Ano. Říkal jste to, pane.

Ústředí: A neshledal. A neshledal. Cha! –  Já to čekal. Říkal jsem: ´Tohle ztluštění, říkám vám – nesmyslný projekt.´ – Ale oni jako když neslyší. Prý: ´A dílo bude dobré…´ – Houby dobré. A kdo za to může? No? Kdo?

Kapitola V. – Katarze

Průzkumník: Vy, pane.

Ústředí: Cože?

Průzkumník: Lidi vás tu obviňujou, pane. Jako stvořitele. Že jste to udělal špatně. To víte, šílení kvalitáři. Ale někteří vás pak zase obhajujou, to jo.

Ústředí: Mě? Mě obviňujou?

Průzkumník: Promiňte, pane. Nemyslí to zle. To víte, šílení kvalitáři.  To mají z té nudle.

Ústředí: Mě obviňujou? Mě, prostého úředníka?

Průzkumník: Mně je to taky líto, pane.

Ústředí: Mě, který pro ně tolik dělá? Mě, který tady od toho pultu skoro nevstává, věčně ve službě – mě!

Průzkumník: Vím, jak vám je, pane.

Ústředí: Tak já za to nakonec můžu.

Průzkumník: Ano, pane. Vlastně ne, pane.

Ústředí: Vždycky jsem věděl, že z toho bude malér.

Průzkumník: Věděl, pane. – Ale nezakročil.

Ústředí: Nezakročil? Jak jsem mohl zakročit? Řekněte mi, jak? Měl já nějakou výkonnou moc? Já byl jen odborník! Já jsem vypracoval posudek – co jsem mohl jiného udělat?

Průzkumník: Nevím, pane.

Ústředí: Nevíte – a kritizujete.

Průzkumník: Ne já, pane. To oni. Oni říkají.

Ústředí: Ach. – Co budeme dělat, chlapče?

Průzkumník: Já bych se s tím nemazal, pane. Já bych to nechal na přírodním výběru, pane. Dejte čas evoluci.

Ústředí: Evoluci? Přírodnímu výběru? Ale oni se z toho… Oni nemají šanci přece… S šíleným kvalitářem ve ztluštění se nedá…

Průzkumník: Právě. Pár epidemií a… katastrof a… přírodní výběr a…  Opraví se to. Samo.

Ústředí: Myslíte?

Průzkumník: To by šlo, ne?

Ústředí: No… Podívám se na to. Nakonec co jiného. – Já to věděl. Já to říkal. Ztluštění je prevít. Ztluštění je základ komplikací. Ale nikdo na mě nedal. Kdyby mě tak poslechli. Kdyby tomu včas dali na konec té trubice preventivní kolíček…

Průzkumník: Aby se to tam neztlušťovalo?

Ústředí: Právě. Ale nikdo mě nebral vážně. Kolíček zamítli. Nemuselo se to takhle stát. Nemuselo. Mohli jsme být dnes jinde.

Průzkumník: Jasně. Nemuseli bychom se teď začít mazat s těmi epidemiemi.

Ústředí: A katastrofami.

Průzkumník: A katastrofami.

Ústředí: Zase se nedostanu domů.

Průzkumník: Vydržte, pane. Vydržte. Bojujeme přece za dobrou věc. Budu tu s vámi, pane. Nenechám vás v tom. Když se ruka k ruce vine, tak se dílo… – Promiňte, pane.

Ústředí: V pořádku, chlapče. Desinfikuj si to. Vykloktej se. To se vybije, neboj. Ty nemáš ztluštění. Nemá se ti to kde uchytit.

Mašle

(Reportáž z dálnice)

————————————

Ústředí: A co na to národ?

Průzkumník: Národ je rád. Dívá se na záběry a říká: ´Konečně.´

Ústředí: Ach. Takže důležité. Celý národ na to čeká. Dívá se na přenos celé té záležitosti a je rád.

Průzkumník: Tedy když se ta komunikace velmi namáhavě, někdy i po letech vybuduje, přijde ten čas, kdy se před ni uvazuje mašle.

Ústředí: Pevná mašle?

Průzkumník: Studoval jsem ji před obřadem. Takovou mašli by protrhla i veverka. Kdyby takhle po ní skočila, tak by ta mašle…

Ústředí: Chápu. Ale neudělá to.

Průzkumník: Neudělá. Oni tam žádnou veverku nepustí. Nikdy. A i kdyby pustili, veverka nemá zájem jít proti mašli. To jsem sledoval. Zdá se, že je srozuměna s tím, že proti žádné mašli nikdy nebude podnikat žádné -

Ústředí: Násilí.

Průzkumník: Kroky.

Ústředí: Kroky. Ano. To je věc dohody. Druhové spolupráce. Vzájemné tolerance. Nerušit si vzájemně své aktivity. To je od nich pěkné, od veverek. – A dál?

Průzkumník: Pak přijdou specialisté.

Ústředí: Specialisté?

Průzkumník: Specialisté-stříhači.

Ústředí: Střihači?

Průzkumník: V oblecích.

Ústředí: V oblecích?

Průzkumník:A s nůžkami. V dobré náladě. Tak jako bujaré. Těmi nůžkami si tak jako stříhají do vzduchu. Naprázdno.

Ústředí: Připravují se.

Průzkumník: Ano. Trénují.

Ústředí: Trénují… – Á, já vím!  – Že oni budou stříhat tu mašli? Že oni ji nakonec přestřihnou?!  – Páni!

Průzkumník: Ano. Přestřihnou.

Ústředí: No to je teda. – Poslyšte – to by byl trapas, kdyby selhali. – Selže někdo někdy? Žužlá mašli nůžkami marně?

Průzkumník: Ne. To je ošetřené. Všechny malé děti jsou připravovány už před školou. Dostanou nůžky a -

Ústředí: Stříhají!

Průzkumník: Ano.

Ústředí: Najdou svůj styl!

Průzkumník: Ano.

Ústředí: Chápu. To se musí. Co kdyby některé z těch dětí jednou dostalo šanci stát se stříhačem? To je důležitá dovednost. Ta musí být vštípena včas.

Průzkumník: Ano.

Ústředí: Žádné žužlání. A klid od veverek. – A pak? Když se dílo s mašlí podaří?

Průzkumník: Pak přijde tleskání. Takové jako plácání dlaněmi o sebe.

Ústředí: Oni o sebe plácají dlaněmi? Jeden o druhého?

Průzkumník: Ne. Tady ne. Jeden o druhého dlaněmi plácají jinde.

Ústředí: Bez mašle?

Průzkumník: Bez mašle. Ale tady -

Ústředí: U mašle -

Průzkumník: Ano – u mašle se plácá jednou dlaní o druhou. Ozývá se přitom zvuk. Plesk plesk. Tlesk. Tlesk.

Ústředí: Tleskání.

Průzkumník: Ano. Tleskání. Jako výraz určité radosti, že se nakonec po tom všem -

Ústředí: Po všech těch letech těžké práce, usilovné dřiny -

Průzkumník: - Tu mašli podařilo přestřihnout.

Ústředí: Přestřihnout. Ano. Dojemné. A krásné.

Průzkumník: Ano. Všichni se usmívají a gratulují si. I prostým dělníkům je podávána ruka…

Ústředí: Čí ruka? – Náhradní?

Průzkumník: Ne, pane. – Střihačů. Střihači si podávají  s dělníky vzájemně ruce a pak jimi třepou.

Ústředí: Třepou?

Průzkumník: Usilovně.

Ústředí: Proč?

Průzkumník: Nevím. Prostě to dělají. Dívají se jeden druhému do očí -

Ústředí: Výzva…

Průzkumník: Ano – a třepou. Tak jako lomcují. Možná čekají, že jim ten druhý tu ruku nakonec věnuje – že si na ní přestane tak lpět a věnuje ji…

Ústředí: Jako dar. Chápu. Každá ruka je dobrá. Když se ruka k ruce vine, tak se dílo – Krásný obřad. Vstřícný.

Průzkumník: Ano. – Ale nezaznamenal jsem, že by se takové předání ruky někdy podařilo. Vine se, třepe, ale vždy se s tím skončí dávno před cílem.

Ústředí: Takže jenom formalita. Nějaký atavismus z ještě svěžích dob. – No a pak?

Průzkumník: Katarze. Úleva. Fotky, kamery, novináři, rozhovory o významu. Mašle svým pádem jasně stvrdila, že dálnice je schopna provozu. Že je bezpečná. Mohou začít jezdit auta.

Ústředí: Ach. – A nevyplatila by se přece jenom nějaká spolupráce s veverkou? Že by ona tu mašli -

Průzkumník: Veverka? A kde by vzala oblek?

Ústředí: A nůžky. – Máte pravdu. Nesmyslný návrh ode mě. – Mají to v pořádku tak jak to mají. Jen ať se děti dál pilně učí stříhat.

]]> https://www.lecbasvepomoci.cz/masle-reportaz-z-dalnice/feed/ 0 https://www.lecbasvepomoci.cz/a-rikaji-si-vole/ https://www.lecbasvepomoci.cz/a-rikaji-si-vole/#comments Mon, 06 Aug 2018 15:21:42 +0000 http://www.lecbasvepomoci.cz/?p=5725 ————————————

A říkají si „Vole…“

————————————

Průzkumník: A říkají si „Vole…“, pane. Každý den mnohokrát.

Ústředí: Kdo si to říká?

Průzkumník: Chlapci. Nedospělí muži. A pak i dospělí.

Ústředí:  „Vole…“.  Známe. Vole je převis pod bradou.

Průzkumník: Ne pod bradou, pane. Ne převis. – „Vůl“, pane. „Vůl“. Pátým pádem Vola volají „Vole“.

Ústředí: Chápeme. – A proč ho volají? – Náboženský relikt?

Průzkumník: Možná. Možná s ním chtějí být v kontaktu. Dotknout se Boha. Znova se ujistit o jeho existenci. Uvidět ho – uvidět ho v sobě či aspoň v těch ostatních.

Ústředí: Rozumíme. – Tedy chtějí s ním být v kontaktu, když mluví druh s druhem. Zřejmě tím poukazují na to, co ani oni ani ti druzí muži by neměli ve svém vlastním zájmu zapomenout. Jistěže. Takové duchovní cvičení.

Průzkumník: Ano, pane. To je možné. Takové společné mentální cvičení. Taková modlitba.

Ústředí: Ano. Už to začínáme chápat. Společná duchovní cesta, na níž jim pomáhá Vědomí Vola.

Průzkumník: Není to vyloučeno, pane.

Ústředí: Tedy co je to „Vůl“? Zjišťovali jste to? Jakou má roli Vůl v této společnosti?

Průzkumník: Vůl… je organismus. Savec. Upravený savec.

Ústředí: Jak – „Upravený samec“?

Průzkumník: Upravený sa- ano. Pro potřeby… pracovní. Aby se v potahu moc necukal. Aby se uklidnil. Aby pro ně makal.

Ústředí: Ach… Tedy oni organismus Vola nějak upraví, speciálně upraví, aby pro ně makal. Aby se uklidnil.

Průzkumník: Ano. Je to taková velmi speciální, bolestivá úprava. Na doživotí.

Ústředí: Jak ho upraví?

Průzkumník: Vykastrují ho.

Ústředí: Ach. – To ho uklidní?

Průzkumník: Ano. Určitým způsobem ano.

Ústředí: Nás by to neuklidnilo. Vás ano?

Průzkumník: Ehm. – Stane se z něj – na rozdíl od divokého, nespolehlivého býka, kterým byl předtím, kdy ho jeho vlastní síla ještě vrhala všemi směry – tedy po tomto upravení se z něj stane impotentní, spolehlivý, celkem krotký až laskavý samec, určený k těžké práci v chomoutu. Pak už jenom trpělivě chodí, kam je třeba – a svou obrovskou silou, která mu zůstává i po úpravě, nyní pracuje ve prospěch těch, kdo ho upravili. Necuká se, poslouchá.

Ústředí: Necuká se… – Zajímavý způsob. Budeme o tom uvažovat.

Průzkumník: Pane?

Ústředí: – Takže chlapci a muži si tak – z náboženských důvodů – říkají. Rádi. Pro sebe i navzájem.

Průzkumník: Ano. Mnohokrát denně, pane. A takovým jako – veselým tónem. Vesměs i šťastně.

Ústředí: A jsou takoví?

Průzkumník: Jako Vůl? – Ano, pane. Blíží se. Postupně k tomu směřují. Jsou k tomu vedeni. Je to těžká cesta, těžký cíl, ale obecně vzato už jsou vidět výsledky.

Ústředí: Rozumíme. Společně se – chlapci a muži – snaží radostně rozpomenout, kdo mají být – kým se mají stát. Přátelsky se vzájemně podporují na této cestě, připomínají si ten správný směr. Volají Vědomí Vola k sobě i k těm druhým. Pomáhají si tak, aby se každý z nich a všichni spolu už od dětství udrželi na společné cestě: na cestě Muže. Cestě Vola. Moc pěkné.

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: Ženy také mohou být upravený savec?

Průzkumník: Ne. Ne tímto způsobem. Naše opakované experimenty nás vedou k závěru, že do této podoby lze upravit jenom samce. A ženy jsou samice. V tomto směru jim není co – upravit.

Ústředí: Ach.

Průzkumník: Ale někdy i ženy si říkají Vole….

Ústředí: Přestože jsou samice, chtějí být na Cestě Muže? Mít Vědomí Vola? – Co je to napadá?

Průzkumník: Nevím. Možná na to zapomněly.

Ústředí: Na co?

Průzkumník: Na to, že jsou samice. Možná si toho nejsou vědomy.

Ústředí: Ano. –  Nebo možná jen marně touží…

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: – Sní…

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: – A nechápou, co je to za námahu…

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: – Co je to za odpovědnost… Být něčím takovým jako je…

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: Už chápu. Velmi smutný příběh. Velmi. Je mi jich líto, těch žen.

Průzkumník: Ano, pane. Chápu.