Svět je lehčí, snadnější, bezstarostnější… Jako by se něco stalo a zpříjemňuje mi to život.
————————————————————
Svět je lehčí, snadnější, bezstarostnější…
————————————————————-
Nahrávka:
„Já to dodneška neumím popsat.“
„Byl to nějaký konkrétní zážitek?“
„Něco po té první návštěvě tady se stalo – nevím co a – tak nějak mi to zpříjemňuje život.“
„Ty jsi tu dneska podruhý, ne?“
„Hm…“
„Takže se něco stalo – a ty nevíš co…“
„Ne.“
„Něco se změnilo.“
„Ano. – A přemýšlela jsem o tom už asi stokrát, ale… neumím to popsat.“
„Aha… Jo.“
„Prostě najednou je něco lehčí – něco je… snadnější? – Já to fakt neumím definovat.“
„Ale já ti rozumím.“
„Něco je bezstarostnější… Asi tyhle tři slova bych použila.“
„To něco je bezstarostnější nebo klidnější –“
„Lehčí, snadnější, bezstarostnější.“
„Aha… Takže vlastně svět je stejný, ale ty ho jinak vidíš? Nebo se změnil i ten svět?“
„Já se v něm nějak jinak pohybuju…“
„Aha…“
„Já ho nějak jinak vnímám.“
„Aha… - A co se s ním děje, když ho jinak vnímáš, ten svět?“
„Zase řeknu ty tři slova: je to snadnější…“
„Aha…“
„Je to lehčí…“
„Takže on se tebou vlastně spolupracuje – na základě toho, jak ty ho vnímáš; když ho vnímáš lehčí – on je lehčí, a hned se skrz něj dá snáz projít?“
„Ano…“
„Kdežto když bys ho vnímala těžce, tak bys táhla nohy. Bylo by to těžký projít.“
„Já ho občas ignoruju.“
„Aha… - občas ignoruju – a co se děje, když ho – to by mě zajímalo; co se děje, když ho ignoruješ?“
„Právě že nic…“
„Jak vypadá to ´nic´?“
„Je klid…“
„On si to nebere osobně? On do tebe nešťouchá a neřičí, že něco musíš?“
„Ano…“
„Neřičí?“
„Ne.“
„Aha… - Ale tobě je fajn potom.“
„Jo.“
„To je ten důsledek.“