—————————————-

Řešenci a Řešitelé

(spolupráce Řešence nepřítomného, neznalého

s Řešitelem nutkavým)

——————————————

Tedy nejobecnějšími příslušníky rodu Řešenců a Řešitelů jsou tichý, někdy trochu zmatený Řešenec nepřítomný, neznalý a rázný, všechno vědoucí Řešitel nutkavý.

Na jejich příkladě si můžeme vysvětlit podstatu úzké symbiózy, v níž tyto dva druhy žijí. Spojujícím prvkem této symbiózy je Problém. Příslušnost exempláře k Řešencům či k Řešitelům je dána jeho  aktivním či pasivním postojem k Problému:

Řešenec nepřítomný, neznalý přejímá (jako všichni Řešenci) pasivní roli v systému – a tedy sám neřeší, ale je (resp. jeho Problém) Řešitelem řešen.

Řešitel nutkavý se ujímá (jako všichni Řešitelé) aktivní role v systému – tj. přebírá na sebe všechnu namáhavou práci s řešením Řešencova Problému.

V praxi vypadá tato vzájemně se vyvažující spolupráce tak, že Řešenec nepřítomný, neznalý má nějaký – jedno jaký – Problém (je jeho pasivním, často zcela nevědomým nosičem).

Úkolu řešit Problém Řešence nepřítomného, neznalého se vzápětí (často bez Řešencova vědomí) dobrovolně a rád ujímá Řešitel Nutkavý, který se – a to je pro tento druh typické – vždy vyskytuje tam, kde je co řešit. Není Problém, aby kolem něj vzápětí nezačal kroužit nějaký Řešitel.

Jemné symbiotické vazby mezi Řešencem, Řešitelem a řešeným Problémem jsou z evolučního hlediska neskonale zajímavé:

Řešenec nepřítomný, neznalý nejenže sám ani nemusí vědět, že má Problém, ale nemusí vědět ani to, že tento jeho Problém, který má, je zrovna Řešitelem nutkavým řešen (odtud „Řešenec neznalý“). Nemusí tedy svému Řešiteli nutkavému posléze ani děkovat – Řešitel nutkavý tu práci dělá obětavě a rád, bez nároku na odměnu, z hloubi celého svého laskavého řešitelského srdce.

Často se Řešitel nutkavý dokonce snaží řešit (obvykle v malých skupinkách) Problém  Řešence nepřítomného, neznalého tajně, za Řešencovými  zády; tj. je pro něj výhodnější nejen Řešencova neznalost, že má problém a že tento je Řešitelem zrovna řešen, ale dokonce i Řešencova nepřítomnost (odtud „Řešenec nepřítomný, neznalý“).

Řešitel nutkavý řeší rád a pořád. Někteří radikální badatelé dokonce tvrdí, že:„Kdyby Problém nebyl, Řešitel nutkavý by si ho vymyslel.“ – To je ovšem nesmysl: proč by to takový Řešitel nutkavý dělal?! – Z lásky? – A ke komu?! Řešitel nutkavý si přece nebude problémy vymýšlet. Nemá to zapotřebí. Dokáže je najít všude. Stačí mu se rozhlédnout.

Řešitelé nutkaví se často pohybují, resp. nepohybují v jakýchsi shlucích vzájemně propojených do proměnlivých kolonií.

Kolonie Řešitelů nutkavých (zejména samiček) poznáte na svých cestách snadno:

ve svém hloučku na ulici velmi dlouho setrvávají téměř bez pohybu, jen s přídatnou gestikulací paží, cvrlikají spolu polohlasem a překážejí.

——————-

Pozn. I:

Pozor – neplést s Překážečem choulivým ani s Překážečem úporným, ani s Překážečem-Debilem!

Rozlišovací znaky jsou jasné:

Překážeči – narozdíl od výše zmíněných kolonií Řešitelů nutkavých – překážejí vždy individuálně. Překážeč choulivý se přitom choulí a omlouvá se, že překáží. Překážeč úporný překáží pořád a Překážeč-Debil překáží vám.

—————–

Pozn. II.:

Někdy se může přihodit, že příslušník skupiny Řešitelů nutkavých se stane sám na čas Řešencem – tj. sám má problém.

Dalo by se očekávat, že jeho letité zkušenosti Řešitele mu v takové chvíli mohou hodně prospět. Ale, jak bylo opakovaně zjištěno, neudělají to.

——————

Pozn. III.:

Ostatní Řešenci jsou si – narozdíl od Řešence nepřítomného, neznalého – často svých problémů jasně vědomi.

Toto Vědomí Problému, se kterým si Řešenec neví rady (nezapomeňme na pasivní úlohu Řešence ve výše zmíněné symbióze!), Řešence k Řešitelovi často samo přitahuje – jako králíček bývá neúprosně přitahován kobrou, ať už si o tom oba myslí cokoli.

Důvodem této přitažlivosti Řešitele pro Řešence se zdá být možnost to Řešiteli všechno vypovědět.

Zejména Řešenec zpěvavý na této možnosti velmi lpí a kvalita jeho produkce je úžasná. Jeho zpěv je tokavý, malebný, klenutý. Řešenec zpěvavý začíná svou píseň stále znova a dovádí své trylky k mistrovským výšinám. Z velikých hlasových výšek padá do hloubek, vzlyků a nářků, čím rozlítostní kdejakého Řešitele. Někdy také ve své písni paroduje ostatní ptáky – zejména ty, kteří podle jeho názoru stojí v cestě správnému řešení jeho problému.

Právě tato moc vlastních mistrovských trylků zřejmě Řešence zpěvavého nejvíc uspokojuje; je do nich stále více zabrán a rozvíjí je do velké dramatičnosti.

Tím se snadno rozezná od Řešitele – kterého uspokojují ne tak trylky, jako sám proces řešení.

To samozřejmě vypadá jako  konflikt zájmů – tedy patová situace mezi Řešitelem a Řešencem. Ovšem vynalézavost evoluční symbiózy Řešitelů a Řešenců je nekonečná: ač tak rozdílní, přece se ti dva nakonec shodnou; tím, že jeden druhého neposlouchají.

Řešitel si ovšem někdy stěžuje. „Proč zrovna já musím být každému za vrbu?“ ptá se.

Důvod je nasnadě: protože se domnívá, že musí. Vrba je v tom nevinně.