—————————————

Z ničeho si nic nedělat

—————————————

Bože: … A tak já jsem si řek, že nejlepší bude z ničeho si nic nedělat a -

Pane: „To se mi zdá velmi rozumné.“

Bože: „Že jo.“

Pane: „No. Protože když potkáš nic a jdeš a něco si z toho děláš, tak je to –“

Bože: „Tvořivé?“

Pane: „No to taky. Ale tamto je lepší.“

Bože: „Že jo! – Proč?“

Pane: „Nic tě to nestojí. Protože když potkáš nic a jdeš dál a nic si z toho neděláš, tak nespotřebuješ energii. Ono to zůstane takové, jaké to je, když jsi to potkal, ty jdeš dál a jsi z obliga.“

Bože: „Z čeho?“

Pane: „Z obliga.“

Bože: „To jsem nevěděl. Co to je?“

Pane: „Nevím – to se tak říká. Asi nějaký vzácný nerost. Důležitý.“

Bože: Důležitý?“

Pane: „Každý chce být dneska z obliga. Být z obliga, to dneska něco znamená. Takovou jako ochranu to znamená.“

Bože: „A to dělá ten nerost?“

Pane: „Zřejmě. Jinak by po tom každý netoužil.“

Bože: „A to já z toho jsem? Jen tak? Z ničeho nic? –  To nezní špatně…“

Pane: „Právě. A k tomu stačí z ničeho si nic nedělat.“

Bože: „Vida. Vždyť jsem to říkal.“

Pane: „Tady platí zákon zachování energie.“

Bože: „Energie má zákon zachování?“

Pane: „Jasně. Zákon zachování. – Když z ničeho neděláš nic, tak logicky žádnou energii nespotřebováváš.“

Bože: „Takže ji zachovám. Podle zákona.“

Pane: „Přesně.“

Bože: „To je dobrý, postupovat podle zákona. To se vždycky hodí. – A co dělám, když nedělám nic?“

Pane: „Nic.“

Bože: „To jde – dělat nic?“

Pane: „Bože, ty to komplikuješ…“

Bože: „Komplikuju? Ty to komplikuješ!“

Pane: „Já?“

Bože: „No pane!“

Pane: „Ty děláš to, že z ničeho si nic neděláš.“

Bože: „Aha. /nadšeně/ No to je tedy něco!“

Pane: „Ale to není něco – to je nic!“

Bože: „Z obliga?“

Pane: „Tak znova. Vzpomeň si. –  Když je to nic, a ty by sis z toho ničeho něco dělal, tak to nic logicky měníš na něco. Rozumíš?“

Bože: „Jo. – Na co?“

Pane: „Na něco, co tam předtím nebylo.“

Bože: „Jasně. To jsem tam dal já. Když jsem dělal z ničeho něco.“

Pane: „Jasně.“

Bože: „Ovšem tím jsem nezachoval energii.“

Pane: „No – ona ta energie tam zůstala. Ona tak jako přetekla. Z tebe do toho ničeho, co se tím stalo něčím, co má tvoji energii. Protože každé něco musí mít nějakou energii. Jinak by to bylo ničím.“

Bože: „Ono mi to vzalo energii?“

Pane: „Jo.“

Bože: „Moji?“

Pane: „Jo.“

Bože: „A kdo mu to dovolil?“

Pane: „Ty. Nedovolil. Dal. Protože jsi si nedělal z ničeho nic, ale z ničeho něco.“

Bože: „Ale to není spravedlivé. Kam bych takhle přišel se svojí energií, kdybych ji rozdával kdejakému ničemu?“

Pane: „Právě!“

Bože: „Na mizinu!“

Pane: „Právě!“

Bože: „Každé nic ať si pomůže samo!“

Pane: „Právě!“

Bože: !Ať si každé nic zachovává svou energii samo! Já si taky zachovávám svou energii sám!“

Pane: „Správně!“

Bože: „Nikdo mi nepomůže!“

Pane: „Právě!“

Bože: „Jeden se tolik nadře, aby byl z obliga –“

Pane: „Právě!“

Bože: „A pak přijde nějaké takové nic a bere si mi klidně energii! Moji! – Mooji! Slyšíš?“

Pane: „Slyší. Určitě. Mooji naslouchá všem.“

Bože: „A co s tím?“

Pane: „Já bejt tebou zůstanu u toho tvého nápadu.“

Bože: „U kterého?“

Pane: „Jak ty jsi říkal. Z ničeho si nic nedělat. A zachováš si energii.“

Bože: „Jasně. Podle zákona.“