"Kde je láska?"

"Všude, kde ji vidím… - Ale já jsem slepá…"

"Jak udělat, abys nebyla slepá?"

"Musím sundat brýle."

"Jak se to dělá – sundat brýle?!

"Musím se vyrovnat se svým egem, se svými osobními principy, na kterých stojíme a máme pocit, že jsou strašně důležité, a na tom stavíme sebe a lidi kolem nás…"

"A které jsou to principy například?"

"Kdo jak je správně štíhlý nebo není, správná velikost podpatků… Nebo bez podpatků? – Ne, to přece není možné, že jo… Jaké má oblečení, jestli je dostatečně sexy nebo není… - Ale vlastně k čemu tohle je, když ta duše není šťastná? Pak to přece nesvítí z toho člověka… - Takže vlastně to musí být všechno úplně obráceně - nejdřív musí přijít to sebepochopení… - A hledat tu lásku všude… Pak se člověk bude cítit dobře a nemusí se pro to sexy oblékat, ale protože bude svůj… - Když bude člověk opravdu vnímat lásku všude, všude kolem něj kde je, a v sobě, v sobě hlavně, a naciťovat se, a bude chtít vnímat ty správné věci, tak… všechno ostatní vlastně není tak důležité… - Protože už z tohohle ten člověk sám v sobě svítí – to je ta chodící energie přece! Když se člověk napojí na lásku v okolí."

"A je ta láska všude okolo?"

"Vlastně jo. Jenom ji nechceme vidět nebo ji nevidíme."

"Proč?"

"Protože myslíme, že jiný věci jsou důležitější. A vidíme to, co chceme vidět. To, co chceme vnímat."

"A co chceme vnímat?"

"To, co člověku proběhne hlavou, a on má pocit, že to je důležité, tak tomu uvěří – a už v tom jede."

"Jako autosugesce: člověk uvěří své myšlence, a už je ztejranej."

"Ano. Tak."