Já pak jenom vlastně vyslyším lidi, kteří mi fungují jako zrcadlo – a moji nejbližší lidé jsou schopni mi zrcadlit to, co já sama si nejsem schopna připustit, a až jejich otázkami si vůbec uvědomím některé věci…

I když mohou být ti lidé nepříjemní, umožňují člověku vidět, co vidět nechce.  Dřív mě to trápilo, protože bylo tolik věcí, které jsem vidět nechtěla, a když okolí bylo zrcadlo téhleté negativity, tak jsem z toho  měla příšerné stavy…

To zrcadlení může vypadat někdy jako urážka, ale není to urážka – je to zrcadlo. Vnitřně klidného člověka neurazí nic – ten se leda zasměje.