„A vy máte volný čas?“

„No… volný čas; volný čas mají všichni! Že jo… Ne ale – to je vlastně – skoro všechno je volnej čas, no…“

„Ano.“

„Do určitý míry.“

„Ano…“

„A tak jenom jde o to, jak si ho člověk udělá, že jo…“

„Ano. Čím to naplní – ty chvíle.“

„No…“

„Někdo tráví svůj volný čas přemejšlením o tom, jak nemůže nic stihnout.“

„Třeba.“

„A poklusáváním – aby to vůbec stihnul. A neuvědomuje si, že si to dělá sám.“

„Ano…“

„Tak to teda vidím já, když se zpátky podívám na svůj život… – Děkuju…“