„Jdi někam v sobě, kde bude odpověď na tu otázku, kterou teď položím. A ta otázka je: ´Co bys vzkázala ze svého místa tomu člověku, který teď náhodně bude slyšet tvůj hlas?´“

„… - Ať si váží sám sebe.“

„Jak se to dělá?“

„Musí milovat sám sebe, aby se opravdu nenechal, nenechal zlomit těmi okolnostmi, ale aby si vždycky uvědomil, jak ten člověk je krásný sám o sobě. Ať mu to nikdo nevezme.“

„Ano.  Že není potřeba něco udělat na to, aby si člověk mohl začít vážit sám sebe. - Tak to je? Tak jsi to myslela?“

„Ano.“

„Že stačí sám o sobě; už je to důvod si sebe vážit, že jsem.“

„Jenom sám - jenom být.“

„Jenom být.“

„Jak najde odvahu - ten, kdo má pocit, že ji ztratil?“

„Musí udělat ten první krok k tomu, aby začal hledat, a ono už potom mu ty okolnosti pomůžou a už to prostě přijde.“

„Samo. Jenom ten první krůček.“

„Ten udělat.“

„A tím to vlastně… jak korálky navleče.“

„Už nevím, kde jsem to zaslechla, nebo přečetla, ale to je úžasná věta: ´Stačí jenom chtít – a celý svět se spojí, abys to dostal.´“

„Ano. Mě napadlo, že když chceš mít navlečené korále, tak musíš vzít nitku a ten první korálek, a ostatní už dychtí, ty korálky, a přijdou.“

„Ano. Přesně.“