„Pomáhá mi to hodně najít samu sebe, protože už jsem vlastně zapomněla, kdo jsem, a teď se mi to začíná postupně připomínat…“

„A kdo jsi zjistila, že jseš?“

„Zjistila jsem, že jsem zdravý člověk..“

„Ty jo – to je u tebe velká věc, viď?"

„To je u mě velká věc, protože jsem celoživotní hypochondr, takže zjistit, že jsem zdravá, je obrovská úleva a…“

„A jak jsi to zjistila? – Jak se to stalo, tyhlety věci s tebou?“

„Jak to říct…? – Hlava mně přestala intrikovat a tělo mě přestalo zkoušet a… prostě jsem tomu přestala věřit. Je to…“

„Čemu?“

„Tý myšlence o tom, že se se mnou něco děje. Protože ta síla myšlenky je obrovská a dokáže dělat takový starosti, i když to tak není, že člověk tomu lehce uvěří… A stejně tak to ale funguje i obráceně.“

Přesně. Ty si můžeš naordinovat, co si myslíš.“

„Přesně. Tak. Můžu si naordinovat štěstí, můžu si naordinovat všechno, na co, vlastně, co člověk může mít všechno, co si přeje – protože vesmír je nekonečný a všeho je dost pro všechny...“