„Jak ti teď je?“

„Klid. A mír.“

„Aha… - A jak jsi se k tomu klidu a míru dostala?“

„Přes samu sebe. Přes… ticho… v sobě.“

„A jak jsi dosáhla toho ticha? Jak se to stalo?“

„Klidem ve svojí mysli.“

„A lze ztišit takhle svoji mysl?“

„Lze.“

„A proč… - Ty to umíš evidentně; protože jsi to udělala. Tak?“

„Ano.“

„A proč to člověk v životě nedělá běžně, když to umí?“

„Protože se nedokáže v tu chvíli zastavit a nechat svoje myšlenky a problémy stranou.“

„A je u tebe teď nějaká rada, jak to člověk může příště udělat? – Protože ty to taky znáš, že to neděláš, když…“

„Zkusit se zastavit a nechat ty myšlenky jenom volně proplynout skrz hlavu …“

„Aha…“

„A počkat si na to ticho. A zkusit v něm zůstat. Aspoň chvíli.“

„Já ti možná rozumím. – Co bys ještě chtěla vzkázat sama sobě – nebo lidem – možná, že to je totéž…“

„Mějte se rádi.“

„Aha…“

„Sami sebe.“

„Každej má… sám sebe. – A jak se to dělá?“

„Právě tím zklidněním, tím tichem, a uvědoměním si sama sebe. Zklidnit se a zkusit být jenom teď, tady…“

„Aha…“

„Sama se sebou.“

„Umí to každý člověk?“

„Umí to každý člověk.“

„Proč to nedělají?“

„Neví o tom, že to umí.“

„Aha… Takže když se to dozví, jako ses to dozvěděla ty – žes to tady pochopila, zahlédlas to, šla jsi si s tím - tak že tím roste možnost, aby to dělali?“

„Určitě. Myslím si, že když to jednou někdo zkusí nebo zažije, tak… bude mít tendenci se do toho vracet.“

„Ano. – Samo od sebe? Nebo se musí snažit?“

„Zezačátku asi snažit, ale pak, když už to bude víckrát, tak… pak to půjde jednodušeji.“

„Aha… - Je tu nějaká rada konkrétně pro tebe?“

„Jak se do toho vracet?“

„Ano. Například – jak se do toho vracet.“

„Zastavit se a uvědomit si, že to, co se děje okolo nebo ty myšlenky, že to jsou jenom nějaké myšlenky nebo problémy, které proudí okolo nebo jsou okolo, a že právě v tom tichu a v tom klidu je ten pohled na ně jinej. Že… jsou stranou.“

„Ano. – Teď ti dám opravdu zvláštní otázku: je tu nějaká rada nebo vzkaz pro toho, kdo náhodně bude poslouchat tuto nahrávku? – Já vůbec nevím.“

„Neboj se a… zkus to.“

„Co se stane – já odpovídám za něj – co se stane, když to zkusím?“

„Otevřou se tím nové možnosti nebo obzory toho, jak žít.“

„A co když mě to bude bolet?“

„Nic není zadarmo…“

„Ale já nechci, aby mě to bolelo… Já se bojím…“

„Opakem té bolesti je potom právě ten klid nebo to smíření… Radost.“

„Aha…“

„Asi aby mohlo přijít právě tohle, tak je potřeba… Nebo aby si to člověk mohl uvědomit, tak si musí uvědomovat i tu bolest, aby dokázal srovnat…"

„Ano.“

"Že je pak i něco jiného.“

„Ano. Velmi, velmi hluboce vnímám. – Děkuji moc.“

„Taky děkuji...“