———————————————————

Hledání klidu

(Rozhovor s chlapcem, který se po vážné devastující nemoci zkouší vrátit do práce)

———————————————————-

Nahrávka:


"Budu mluvit na Tomáše chvilku. Mluvili jsme předtím o tom co – ptala jsem se, co potřebuje Tomáš k tomu, aby měl klid. Ne. Aby byl spokojenej – a on řekl ´klid´, že? Tak to bylo? Tak nějak?"

"Ano."

"A pak jsem se ptala, co brání Tomášovi ke klidu – aby mohl být klidný. A ty jsi řekl co?"

"Vlastní přesvědčení…"

"Vlastní přesvědčení. Tak já se budu ptát dál. – Musím taky najít otázku… - To je docela zajímavý a zkus si to prožít: Jaký to je – nemít vlastní přesvědčení. Resp. žádný přesvědčení…"

"… To je prázdný…"

"Cítíš prázdno, viď?"

"Hm…"

"A jaký to je v tom prázdnu?"

"Cejtím volnost, svobodu…!"

"A mohl bys tohleto… - Já se ptám – jdi se podívat… Mohl bys toto mít v práci? Tam, kde děláš?"

"Já si myslím, že jo…"

"Tak si to zkus představit: že jseš v tý práci… - Co se děje, když si představíš, že jseš v  práci?"

"Beru to s nadhledem…"

"Přichází nadhled, viď?"

"Hm…"

"A co by ten Tomáš potřeboval – teď to krásně cítí, vidí, je to úplně – dostává tím jako takovou pilulku léčivou, aniž dostal cokoliv do pusy – jenom vlastně něco pochopil, něco sám zjistil o sobě – což je úžasný, když to člověk zjistí sám – a co by potřeboval, aby to mohl aplikovat, když -  v trošku zátěžový situaci, které se bával. Třeba aby to mohl aplikovat zítra v práci?"

"Prostě nějakou trpělivost."

"Co se tím myslí – trpělivost?"

"Abych to zkoušel furt a vždycky."

"Jo – aby sis to vlastně nacvičil! Znova a znova…"

"Hm… -Už zase mluvíš úplně přesně…! – A co má ten Tom dělat, když to… třeba se mu stane, že to zkusí, ono to nějak nepůjde, a on si řekne ´to nemá cenu´, nebo začne zmatkovat – co má dělat, když zítra nebo jakýkoliv jiný den v práci začne zmatkovat?"

"Musím se uklidnit hlavně…"

"A jak se to dělá? Jak to má udělat? Poraď mu."

"Nějakou uklidňovací technikou."

"Aha…"

"Počítat si…"

"Jak – počítat? Jak to myslíš?"

"V duchu si započítat: jedna… dva… tři…"

"Prostě odříkávat čísla."

"Jo. Prostě odříkávat čísla. – Já bych k tomu doporučila i dýchat."

"A dýchat. Hluboko dýchat."

"Ano."

"A bejt hlavně v klidu."

"Ano. Jde o to… Tomi, kde je klid?"

/Tomáš ztichne, zavře oči a po chvíli mlčení se usměje a dlaň pokládá na hrudník/  "Ve mně!"