"Jak se to dělá se závislostí?"

"To je těžko říct – kouřit jsem ještě nepřestala…"

"- Jak se to dělá – ať s těmi cigaretami, nebo s těmi muži, prostě s tou závislostí jakoukoli – na jídle, na drogách, na čokoládě… Proč to někdo dokáže a někdo ne?"

"Tak ono je to opravdu asi o té síle vůle…"

"Podívej se hodně hluboko. Vědomě si zajdi do nějakého koutku nebo prostě do místečka… A tam počkej v tichu. Nehledej to místo; zajdi si tam. Nech se sebou vést. Je to nahoře – dole – doleva- doprava… Nech se vést. Kde je správná a léčivá odpověď na tu otázku, která pomůže závislým lidem zbavit se jejich závislosti, a tím pádem bolesti  a ničení sebe? Co mají tito lidi vědět?"

"Překonat strach…"

"Strach z čeho?"

"Ze… zklamání… Ať už něčeho, někoho… Sebe…"

"Takže se nebát, že to nedokážu – nebát se, že to musím dokázat, nebát se, že někoho zklamu nebo sebe zklamu… Nedělat to pro někoho jiného ani pro svoji vizitku, že to dokážu…"

"To je důležité – dělat to pro sebe… Jenom pro sebe…"

"Ano. Mě napadá dělat to z radosti. Ne z povinnosti. Ne ze strachu, ale s radostí. Jako ty třeba s tou řečí: když budeš mít strach – když se zachytíš, že infantilníš v řeči například, tak dostaneš strach, a to už je zase blbě. – Prostě ´No tak občas to udělám... Vždyť to je zábava a zajímavé – zjistit, kdy to dělám a proč to dělám...´- Je to hra – taková úplně jako když háčkuješ krásně barevnou dečku – jako když ji háčkuješ z duhy. Nemusíš jít peklem na to, aby ses uzdravila. To je stažení té společnosti: ´Koukej se ovládat a chovej se slušně a správně!´"

"Já s tím souhlasím. Toto mi hodně dalo teďka."

"Tobě jako kuřákovi?"

"Ano. Teďka zrovna. Takhle jsem se na to nikdy nedívala."