„Já jsem se vyspala. Konečně. Já jsem spala devět hodin v kuse.“

„Takže asi blbě spíte a teď je to –“

„Já se v noci budím, a tohleto opravdu mi vydrželo – já vlastně od té doby jsem si asi dvakrát vzala půlku prášku na spaní, a jinak spím docela slušně, což se mi fakt nestává… - Protože já třeba se vzbudím ve dvě noci a čtu si do rána.“

„A to přešlo teď.“

„Někdy se mi to ještě stane, ale…“

„Aha…“

„Aby se třeba tohleto dělo jednou – tejden v kuse –“

„Aha…“

„To člověk přijde do práce úplně odrovnanej…“

„Utahanej, jasně – ano…“

„A prostě teď i tohle – i ten spánek se mi strašně zlepšil.“

„Aha… - A kolik je to týdnů, co jste tady nebyla?“

„Měsíc – pět týdnů…“

„Pět týdnů.“

„Prostě jsem tady byla někdy… - Jasně – ještě dřív; nějakého osmého, devátého září.“

„Aha…“

„Takže řekla bych nějakých šest týdnů.“

„Takže to je víc než měsíc; ano.“

„Ale opravdu – já jsem doma říkala: ´Dneska se těším, že přijdu domů, v deset usnu a a vzbudím se...´,  fakt  – protože já spím normálně šest hodin tak, jo?“

„Aha…“

„Fakt - po vás jsem spala devět hodin v jednom kuse...“

„Aha…“

„Ale to byl takovej ten spánek, takovej ten, ten hezkej spánek!"

„Aha…“

„Takový to, jak si člověk odpočine… Takovej ten spánek, že se ráno vzbudíte a máte pocit, že můžete poponést Himalaje o kousek, bez nějakých velkých problémů...“

„Byla síla, co?“

„No…“