—————————————————————-

Jak nemuset utíkat před realitou:

Díl I.:

Když to zkazíš, uděláš to znova: jinak

—————————————————————-

O Bublině. Dívka, která se už dávno naučila vytvořit si kolem sebe meditační Bublinu – svoje soukromí a klid, ve kterém ji nikdo a nic neruší, nyní zjišťuje, že tím poněkud utíká před běžnou realitou. A tak teď prozkoumává možnost dělat to jinak.

Během konzultací se tato dívka už dost naučila, takže umí číst obrazy svého podvědomí, které se ´náhodně´, tj. aniž se člověk o ně jakkoli snaží, vynořují před vnitřním zrakem tiše čekajícího člověka.

Tady je ukázka – výňatek ze společného hledání. Na ukázce je pěkně vidět, jak člověk, který už v sobě umí číst, neplánuje nic, nikam nic netlačí – netvoří pomocí vůle obrazy tak, jak by chtěl, aby vypadaly; jenom čeká a nechává je přicházet samy; prostě nechává plynout to, co přijde. Sám je pak překvapen, co se v něm postupně objeví; jaké postavy (archetypy) vyplují na povrch, aby mu vysvětlily, jak žít.

Tuto nahrávku jsem začala natáčet až když jsem si uvědomila, jak zajímavé je to téma. Až když jsme si spolu s dívkou všimly, že když člověk vystoupí ze své soukromé Bubliny klidu mezi ostatní lidi, lepí se na něj cosi jako šlem. Jak lze vůbec žít vztahy s ostatními lidmi, aniž by člověk byl zalepen šlemem svým a šlemem ostatních lidí? Lze vůbec v klidu žít mimo tu klidnou ochrannou Bublinu?

Protože to bylo téma velmi zajímavé, natáčela jsem tentokrát velmi dlouhou nahrávku a rozdělila jsem ji na několik dílů. Každý následující díl se občas odkazuje na díly předchozí. Proto je třeba pro porozumění dalším dílům slyšet ty předchozí – tak, jak jsou tu za sebou seřazeny.

Zde je díl první. Odkaz na díl další bude na konci textu.

Některé z dílů začínají kvůli potřebě srozumitelnosti opakováním konce nahrávky předchozího dílu.

Archetypy, tj. důležité postavy, které se vynořují z podvědomí, aby člověku pomohly něco pochopit, jsou označovány velkým počátečním písmenem.

Nahrávka:

[WPSM_AC_SH id=3101]