——————————————
Vařená nudle
(viz „utáhnout na…„, „vodit na…„)
——————————————
Kapitola I. – Nervová soustava
Ústředí: No nazdar. Já to věděl.
Průzkumník: Ano, pane.
Ústředí: A říkal jsem to. Říkal jsem to včas. – Já jim to říkal včas!
Průzkumník: Ano, pane.
Ústředí: Ale nikdo nedbal. Nikdo. A teď abych to zase já…
Průzkumník: Ano, pane.
Ústředí: Řešil.
Průzkumník: Ano, pane… Promiňte.
Ústředí: Neomlouvej se, chlapče. Ty za to nemůžeš.
Průzkumník: Děkuji, pane.
Ústředí: A nervovou soustavu – mají?
Průzkumník: Zdá se, že ano.
Ústředí: Zdá?!
Průzkumník: Pane… Mají nervovou soustavu. Promiňte.
Ústředí: To nic, hochu. To je v pořádku.
Průzkumník: Ano, pane. Děkuji.
Ústředí: Co budeme dělat?
Průzkumník: Nevím, pane.
Ústředí: Jasně. Vy nevíte. Nikdo neví. Nikdo neví a já to mám teď… – Ale já to říkal.
Průzkumník: Ano, pane. – Pane?
Ústředí: Co ještě?
Průzkumník: Já vám to musím říci, pane.
Ústředí: Ano? Ještě něco? – No tak. Ven s tím.
Průzkumník: Mají mozek, pane.
Ústředí: Mozek? Takové to ztluštění na konci míchy?
Průzkumník: Ano, pane. Mají to ztluštění. Nedá se to přehlédnout.
Ústředí: Tak ztluštění. A je to tady. – Nebojte se, chlapče. Vás já za to trestat nebudu. Ztluštění se dalo čekat. Jak jednou je nervová soustava, bude mícha. Jak je mícha, bude – mají míchu?
Průzkumník: Ano. Míchu mají.
Ústředí: Jistě. Nejde mít ztluštění bez míchy.
Průzkumník: Ano, pane.
Ústředí: Mají ji v páteři?
Průzkumník: Ano, pane.
Ústředí: To to vzali hopem.
Průzkumník: Ano, pane. Mícha jim vede skrz.
Ústředí: Skrz, říkáte?
Průzkumník: Skrz, pane. Kontroloval jsem to.
Ústředí: Skrz. Škoda. – Přesně skrz?
Průzkumník: Přesně.
Ústředí: Mno. – Musíme to vzít, jak to je. Takže mozek. To je jisté. Už mají mozek.
Průzkumník: Ano, pane.
Ústředí: A míchu. – A jak to jde?
Průzkumník: Nestěžuji si, pane. Díky za optání.
Ústředí: Nestěžují? Neříkejte… Ale to je pěkné… To bych od nich nečekal…
Průzkumník: Tedy – já si nestěžuji. Oni ano.
Ústředí: Takže stěžují! Já to věděl. Já to říkal, že to přijde. Já to říkal včas.
Průzkumník: Ano, pane.
Ústředí: Na co si stěžují?
Průzkumník: No – jak bych to… Na vše?
Ústředí: Na vše. Já to říkal. To bude tím ztluštěním. Já osobně jsem nikdy nebyl pro tohle ztluštění. Říkal jsem – ´Uvidíte, že to bude dělat potíže´. – A taky že to potíže dělá. A každý od toho teď dává -
Průzkumník: Ano, pane.
Ústředí: No nic. Problémy je třeba řešit. Shrňme si to. Mají míchu. – Vědí to o sobě? Jsou si vědomi své míchy?
Průzkumník: Vědomi své… Nejsem si jist, pane. – Bývají namíchnuti, pane, to ano. Ale málokdy si toho na sobě všimnou. Zejména v chvílích namíchnutí svou míchu málo -
Ústředí: Žádná sebereflexe? Žádný osobní rozbor zkreslujícího vlivu existence míchy na vnímání světa? Žádný referát? – Chtěl bych moc, co?
Průzkumník: Chtěl, pane. – Popravdě řečeno jsem něco takového ve chvíli namíchnutí ještě nezaznamenal.
Ústředí: A co jste zaznamenal? O čem referují?
Průzkumník: Nezaznamenal. Oni ve chvíli namíchnutí -
Ústředí: Tedy ve chvílích spojení s míchou -
Průzkumník: Tedy – spojení… Ano. Spojení. Tedy oni ve chvílích spojení s míchou nereferují; oni v takových chvílích buď mumlají, nebo řvou. Nebo mlčí a dívají se jinam.
Ústředí: Kam?
Průzkumník: Jinam.
Ústředí: Jinam než před tím?
Průzkumník: No – dá se to tak … Nebo spíš…
Ústředí: A kam se dívali předtím?
Průzkumník: Různě. Různě se dívali.
Ústředí: A teď se dívají jinam. Tak dál.
Průzkumník: Dál…?
Ústředí: No dál! Co vidí, když se dívají jinam?
Průzkumník: Zdá se, že nic, pane.
Ústředí: Oni se dívají a nevidí nic? Jak to dělají?
Průzkumník: Oni se v takových chvílích nedívají. Oni -
Ústředí: Nedívají? Ale před chvílí jste říkal, že se dívají! Jinam!
Průzkumník: Oni se dívají jinam, ale nevidí.
Ústředí: Co nevidí?
Průzkumník: Nic nevidí. Myslím, že nedávají pozor. Protože oni nemají čas dávat pozor. Oni se totiž ve chvílích namíchnutí žerou…
Ústředí: Navzájem?
Průzkumník: To taky, ale zejména tak jako v sobě.
Ústředí: V sobě? – A to mají komplikované… – Zuby se jim k tomu už uzpůsobily?
Průzkumník: Neshledal jsem.
Ústředí: A nedokonalé. – Tohle ztluštění. Samé komplikace. Samé nesmysly. Já to věděl. – Mno. Jak říkám. Musíme to brát, jak to je. – Kde to drhne tentokrát?
Kapitola II. – Nerv
Průzkumník: Rozebral jsem to, pane, do mrtě jsem rozebral pár jedinců a -
Ústředí: Rozebral? Víte, že nesmíte být moc -
Průzkumník: Nebyl jsem. Plakali a svěřovali se.
Ústředí: Ach. No a?
Průzkumník: Vypadá to na propojení, pane.
Ústředí: Špatný kontakt v kabelech? – To mají tedy malér.
Průzkumník: Ano. Jak bych vám to, pane, nejlíp… – Nerv. Znáte, pane, nerv?
Ústředí: Nerv? – Počkejte – už si vzpomínám! Ten měkký takový?
Průzkumník: Ano.
Ústředí: Dlouhý?
Průzkumník: Ano.
Ústředí: Tenký.
Průzkumník: Ano.
Ústředí: Styl vařená nudle.
Průzkumník: Ano. Trošku jako ´al dente´.
Ústředí: Jasně. Vařená ´na skus´. Uvnitř trošku tak jako… ne tak…
Průzkumník: Ano.
Ústředí: Že se to hned nerozpatlá, když trošku přitlačíte.
Průzkumník: Ano. Přesně to popisujete, pane.
Ústředí: Že to aspoň trošku drží formu.
Průzkumník: Ano.
Ústředí: To bývá fajn. Že jeden aspoň ví, co… Že se mu hned neslepí… Ano. Znám. Takže takto. ´Al dente´. Vida.
Průzkumník: Ano, pane.
Ústředí: Co jste ještě vyzkoumal?
Průzkumník: Plácali po mně, pane. Nejsou rádi, když zkoumám.
Ústředí: Chápu. To dělá ta nervová soustava.
Průzkumník: Ano, pane. Nervová soustava je prevít.
Ústředí: A ztluštění.
Průzkumník: Ale té nudle -
Ústředí: ´Al dente´…
Průzkumník: Ano, pane. Té vařené nudle jsou si vědomi.
Ústředí: Ne! Vážně? – Ale to je skvělé! – Jak jste k tomu došel?
Průzkumník: Mluví o ní. Všímají si jí. Mají na ni názor.
Ústředí: Úžasné! Referát! – Už referují! – Co říkají?
Průzkumník: Dokonce jsem to našel ve slovníku. Píše se tam: ´Vařená nudle: viz ´utáhnout na…´, ´vodit na…´.
Ústředí: Ach. Takže oni se na tom nervu tahají.
Průzkumník: Ano. Nebo vodí.
Ústředí: Za ruku? Říkal jste, že mají ruce, nebo ne?
Průzkumník: Za ruku ne. Za ten nerv.
Ústředí: Za nerv? Tahají se za nerv? Ale to je musí bolet, ne? On je takový citlivý, ne?
Průzkumník: Právě. Proto ti tahaní -
Ústředí: Ti vodění…
Průzkumník: Ano, pane… Proto cestou tolik necukají. Bojí se cukat. Aby to nebolelo. Radši drží a nechají se vodit.
Ústředí: A kam se vodí? Mají nějaká zvláštní místa? Souvisí to s pářením?
Průzkumník: S pářením to souviset může. Protože samičkám jejich matka často říká o jejich případných partnerech: ´Ten tě utáhne na vařené nudli.´
Ústředí: A dcery?
Průzkumník: Dívají se jinam.
Ústředí: Ach. A žerou se. To už jste říkal. Veliká komplikace páření.
Průzkumník: Ano. Je to bolestivé.
Ústředí: Našel jste nějaké řešení? Fyziologické podklady?
Průzkumník: Ano, pane. Mám tady podrobné shrnutí. – Mám referovat?
Ústředí: Samozřejmě, chlape! Referát!
Kapitola III. – Vařená nudle – shrnutí výzkumu
Průzkumník: „Tedy já bych vám to s dovolením shrnul:
´Vařená nudle. Pravděpodobně nerv. Člověk je povinen ho poslouchat – nudle v něm funguje podobně jako šém – aniž je ovšem třeba mít pro něj v čele připravenou dutinku. Účinky vařené nudle jsou podobné účinkům nervu vagu, tedy nervu bloudivého. Nervus vagus také zasahuje hluboko do těla – ale vařená nudle je ještě bloudivější. Vyvolává pocit sevření – v krku, na srdci, kolem hýždí a jinde.´
A pane, poslouchejte tohle!
´Čím déle či intenzivněji se kdysi nudle v člověku vařila, tím snáze lze člověka na takové nudli tahat! Člověka ovládaného opravdu dobře vařenou nudlí můžete na ní utáhnout kamkoli. Nebude se zpěčovat – naopak – bude vám pomáhat! Bude se tam tahat sám!´“
Ústředí: Ale to už ta nudle nemůže být ´al dente´, ne?
Průzkumník: Nemůže, pane.
Ústředí: To už je spíš taková ta umatlaná a rozblemcaná, ne?
Průzkumník: Ano, pane. Taková rozvařená nudle – právě vzhledem ke kvalitám, o kterých tak přesně mluvíte a které s sebou nesou nemožnost udržet pevný tvar – právě vzhledem k těmto kvalitám se totiž do člověka taková nudle mnohem snáz vstřebává. A takto vstřebaná nudle pak bloudí všude – na rozdíl od bloudivého nervu, který aspoň bloudí po vyznačených trasách.
Ústředí: Rozumím. Žádný pořádek.
Průzkumník: Právě, pane. Taková hodně dlouho vařená nudle se vsakuje do svalů i mysli – a člověk jí podléhá, aniž tuší, o jaký umatlaný vagus ve skutečnosti jde. A sám se potom stává…
Ústředí: Umatlaným. Jasně. Jak se to včas nevypne…
Průzkumník: Co myslíte vypnout, pane? Evoluci? To bych si nedovolil, pane…
Ústředí: Ale no tak, chlapče. To bych na vás zatím ani nechtěl. Já myslel vypnout ten hrnec.
Průzkumník: Hrnec? – Ono se to nevaří v hrnci, pane.
Ústředí: Já vím, hochu. Já vím. Zasnil jsem se.
Průzkumník: Pane? Můžu mluvit, pane?
Ústředí: Ale jistě, hochu…
Průzkumník: Zkoumal jsem genezi vařené nudle, pane. Protože mocnost či iritabilita (vzrušivost) nervu je – posloucháte mě, pane?
Ústředí: Ale jistěže, hochu, poslouchám… Iritabilita.
Průzkumník: Ano, pane. Tedy mocnost nudle je u různých lidí různá.
Ústředí: Ano, to bývá. U různých exemplářů jste došel k různým výsledkům.
Průzkumník: Ano, pane. Přesně. Vy to tak umíte pěkně říct… – Tedy iritabilita je zřejmě ovlivněna jednak dětstvím, v němž se nudle vařila, dále péčí rodičů, kteří nudli vařili, ale též geneticky – neboť všichni rodiče se od svých rodičů učí, jak vařit takovou nudli…
Ústředí: ´Al dente´, říkám já! ´Al dente´! Hned vyndat!
Kapitola IV. – O dobrých úmyslech
(choroby vařené nudle)
Průzkumník: Ehm – jistě máte pravdu – ale nic se nemá uspěchat, pane. Všechno se má dělat pořádně. Práce kvapná málo -
Ústředí: Co to melete, chlape?!
Průzkumník: Promiňte, pane. To je v těch materiálech tady. Každý se snaží uvařit vše fakt dobře. A když říká dobře, tak opravdu myslí dobře. Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Všecko se má dělat pořádně, pane. A tak je to správné. Spousta dobrých úmyslů je tady. Já vím nejlíp, co je pro tebe dobré. Rodiče to s dětmi vždycky myslí dobře, pane. Kdo jiný by to s tebou měl myslet dobře než já. Zamysli se.
Ústředí: To všechno tam máte?
Průzkumník: Ano, pane. To jsem všechno nasbíral. Když se svěřovali. A ještě mnoho dalšího…
Ústředí: Dalšího… Radši to zahoďte, chlapče. Dobře vám radím. Nesbírejte, co neznáte. Mohl byste si ublížit.
Průzkumník: Myslíte?
Ústředí: Rozhodně mi to sem nenoste. – Tak co ta nudle?
Průzkumník: Moment… – Tady je to: ´Svou osobní vařenou nudli si v sobě tedy nese každý. Nudle obsahuje různě vysoké procento vinuity…´
Ústředí: Vinuity?
Průzkumník: Vinuity, pane. Jakoukoli situaci, v níž se nositel nudle s vysokou vinuitou octne – jakýkoli problém, jakékoli potíže kohokoli či nedejbože jakékoli nařčení od kohokoliv z čehokoliv okamžitě vyhodnotí jeho vnitřní bloudivá nudle z hlediska míry jeho osobního zavinění, a vždy zjistí že tato míra je maximální. Následně ho nutí přijmout nápravná opatření.
Ústředí: Aha. Blemcá člověka dál a hlouběji.
Průzkumník: Tak. Jde vlastně o preventivní sebeobviňování. Aby se něco nepřehlédlo. Aby snad člověk někomu neublížil.
Ústředí: Ano. Dobré úmysly. Už chápu, jaký sajrajt jste nasbíral. Okamžitě to vyhoďte. Okamžitě. A u vchodu se dobře desinfikujte, říkám vám. Kloktejte si. A chvíli karanténu.
Průzkumník: Ano, pane. Udělám. Máte pravdu, pane. Vařená nudle vyvolává také chorobu šíleného kvalitáře…
Ústředí: Šíleného kvalitáře? Ne!
Průzkumník: Ano, kvalitáře, který zešílel. Kvalitář má posuzovat kvalitu, od toho je to kvalitář, ale tenhle jako by byl naprosto přetížený ze své funkce.
Ústředí: Zavařil se?
Průzkumník: Zřejmě. Otáčí se kolem své osy stále rychleji – a marně přitom hledá kvalitu. Nikdy ji nemůže v ničem najít. Nic není dost dobré.
Ústředí: A máme to tady! Jestli já tohle včas neříkal?!
Průzkumník: Ano, pane. Říkal, pane. Sám jsem to slyšel. Seděl jsem tenkrát v druhé řadě. Byl to krásný projev.
Ústředí: Byl? Tak pamatujete, co? – K obrazu Božímu, co?
Průzkumník: Ano, pane.
Ústředí: A sedmého dne shledal – no, co shledal?
Průzkumník: Že je dílo dobré.
Ústředí: Ano! Že je dílo dobré! Kdežto tenhle shledal co?
Průzkumník: Tenhle shledal co…?
Ústředí: No? Sám jste to říkal! Zešílený kvalitář! Nic mu není dost dobré! Ani nemůže! Má ztluštění! To tamten neměl… To se mu to shledávalo. A já to říkal, já to říkal, já to říkal.
Průzkumník: Ano. Říkal jste to, pane.
Ústředí: A neshledal. A neshledal. Cha! – Já to čekal. Říkal jsem: ´Tohle ztluštění, říkám vám – nesmyslný projekt.´ – Ale oni jako když neslyší. Prý: ´A dílo bude dobré…´ – Houby dobré. A kdo za to může? No? Kdo?
Kapitola V. – Katarze
Průzkumník: Vy, pane.
Ústředí: Cože?
Průzkumník: Lidi vás tu obviňujou, pane. Jako stvořitele. Že jste to udělal špatně. To víte, šílení kvalitáři. Ale někteří vás pak zase obhajujou, to jo.
Ústředí: Mě? Mě obviňujou?
Průzkumník: Promiňte, pane. Nemyslí to zle. To víte, šílení kvalitáři. To mají z té nudle.
Ústředí: Mě obviňujou? Mě, prostého úředníka?
Průzkumník: Mně je to taky líto, pane.
Ústředí: Mě, který pro ně tolik dělá? Mě, který tady od toho pultu skoro nevstává, věčně ve službě – mě!
Průzkumník: Vím, jak vám je, pane.
Ústředí: Tak já za to nakonec můžu.
Průzkumník: Ano, pane. Vlastně ne, pane.
Ústředí: Vždycky jsem věděl, že z toho bude malér.
Průzkumník: Věděl, pane. – Ale nezakročil.
Ústředí: Nezakročil? Jak jsem mohl zakročit? Řekněte mi, jak? Měl já nějakou výkonnou moc? Já byl jen odborník! Já jsem vypracoval posudek – co jsem mohl jiného udělat?
Průzkumník: Nevím, pane.
Ústředí: Nevíte – a kritizujete.
Průzkumník: Ne já, pane. To oni. Oni říkají.
Ústředí: Ach. – Co budeme dělat, chlapče?
Průzkumník: Já bych se s tím nemazal, pane. Já bych to nechal na přírodním výběru, pane. Dejte čas evoluci.
Ústředí: Evoluci? Přírodnímu výběru? Ale oni se z toho… Oni nemají šanci přece… S šíleným kvalitářem ve ztluštění se nedá…
Průzkumník: Právě. Pár epidemií a… katastrof a… přírodní výběr a… Opraví se to. Samo.
Ústředí: Myslíte?
Průzkumník: To by šlo, ne?
Ústředí: No… Podívám se na to. Nakonec co jiného. – Já to věděl. Já to říkal. Ztluštění je prevít. Ztluštění je základ komplikací. Ale nikdo na mě nedal. Kdyby mě tak poslechli. Kdyby tomu včas dali na konec té trubice preventivní kolíček…
Průzkumník: Aby se to tam neztlušťovalo?
Ústředí: Právě. Ale nikdo mě nebral vážně. Kolíček zamítli. Nemuselo se to takhle stát. Nemuselo. Mohli jsme být dnes jinde.
Průzkumník: Jasně. Nemuseli bychom se teď začít mazat s těmi epidemiemi.
Ústředí: A katastrofami.
Průzkumník: A katastrofami.
Ústředí: Zase se nedostanu domů.
Průzkumník: Vydržte, pane. Vydržte. Bojujeme přece za dobrou věc. Budu tu s vámi, pane. Nenechám vás v tom. Když se ruka k ruce vine, tak se dílo… – Promiňte, pane.
Ústředí: V pořádku, chlapče. Desinfikuj si to. Vykloktej se. To se vybije, neboj. Ty nemáš ztluštění. Nemá se ti to kde uchytit.