—————————————————-

Útržky terapií

(Ven ze strachu a bolesti)

—————————————————-

Před lety jsem na přání některých klientů naše společné setkání občas  nahrála a nahrávku jsem jim pak poslala, aby si ji mohli doma v klidu poslechnout.

Nahrávky útržků terapií, které najdete zde, vznikají už s jiným cílem – s cílem celých těchto stránek; totiž shromažďovat slova, která by mohla pomoci dalším, neznámým lidem, kteří je náhodně zaslechnou.

Konkrétní způsob vzniku těchto nahrávek je stejný jako u všech ostatních: když slyším někoho při terapii říkat něco, co by mohlo pomoci někomu jinému, a když zároveň už vím, že ten člověk unese moji prosbu – tj. že ji i dokáže odmítnout, kdyby ho zneklidňovala, a že nahrávání nenaruší jeho soustředění, tak mu vysvětlím  projekt těchto stránek (tj. že hlasy lidí se inspirují navzájem) a zeptám se, zda bych si mohla kousek natáčet, a pak to anonymně vložit na tyto stránky. A někdo chce a někdo nechce a když nechce, tak to prostě nedělám, protože o nic nejde.

Některé útržky terapií jsou – narozdíl od ostatních nahrávek – hodně dlouhé; chtěla jsem, aby bylo dobře vidět, jakými různými způsoby se lze orientovat na cestě vlastním podvědomím; jak lze číst zprávy z podvědomí. Tak trochu ukazuje, „jak zacházet s vlastními mapami“.

Lidská psychika je schopna úžasné regenerace. Dejte jí chvíli pokoj, ztište se, a ona začne sama sebe léčit. Sama vás dovede do míst, kde je připravena úleva a pochopení cesty, jak k té úlevě a míru dojít.

Každého vede jeho cesta k té úlevě jinudy. Já u toho bývám v podstatě jenom jako průvodce; jdu s člověkem a nechávám se jím vést.

Člověk při této cestě mluví s někým v sobě – s někým, kdo zná cestu. A ten někdo s ním mluví obvykle ne pomocí slov a rad, ale pomocí velmi plastických, živých příběhů. Je to podobné jako v životě: člověk je tvor příběhový: učí se sám sobě na svých příbězích.

V běžném životě se lidé ovšem svého příběhu bojí, nesouhlasí s ním a snaží se ho ze všech svých vyděšených sil posouvat  jinam, měnit ho podle svého názoru, jak by jeho příběh měl správně vypadat. Ale příběh se nedá; vrací se člověku stále znova do bodu, kde člověk stále ještě něco nepochopil; opakuje se mu k jeho překvapení v různých situacích stále znova, a znova a znova vyvolává stejný strach a bolest, před kterými se člověk snažil utéct.

Při sestupu do podvědomí se člověk nesnaží příběhy, které se před jeho vnitřním zrakem začnou odehrávat, někam posouvat a nějak je měnit; nechá tomu volnou cestu. Příběhy přicházejí samy – před vnitřním zrakem člověka se stavějí jakoby samy od sebe, po vteřinách a minutách. Člověk nikdy neví, co se stane v příští chvíli. Logika celého příběhu se obvykle ukáže až ex post; zato je velmi velká a působivá. Člověk jen sleduje, co se samo v tom vnitřním příběhu bude dít; co uvidí, ucítí, uslyší. Když je ochoten přijmout cokoli, co k němu přijde, tak cokoli přichází a nese to s sebou velké léčení; ukazuje to cestu z bolesti a strachu v životě.

To, že člověk při té práci dokáže příběhy vědomě neposouvat, ale jen tiše pozorovat, co se samo bude dít, je způsobeno právě vědomým ztišením mysli, ztišením chtění a zpomalením času v sobě.  Zpomalením, které umožňuje konečně pochopit, co člověku jeho příběhy chtějí ukázat. Tomuto vědomému stavu ztišení a zpomalení se lidé učí v mé ordinaci. Bližší informace o tom, jak se sám učit tomuto ztišení, pomalu ukládám například sem.

Pokud si chcete poslechnout člověka, který se zrovna učí číst ve svém podvědomí své příběhy a spolupracovat s nimi, jste zváni. Křeslo pro tichého posluchače je tady.

Jako obvykle zde bude k dispozici vždy jen jedna nahrávka, která se bude měnit podle principu náhodných čísel. Vzhledem k délce některých nahrávek je dobré si na tuto podstránku udělat víc času. Uslyšíte lidi, kteří zrovna docházejí k překvapivé vnitřní moudrosti – kteří říkají něco, co by je ještě před chvílí nenapadlo. Můžete pozorovat, jak jsou „vedeni sami sebou“ – stále přesněji – a jakou úlevu a hlubokou orientaci jim to přináší. Možná v těchto léčivých příbězích jiných lidí najdete inspiraci při řešení příběhu svého.

Pokud si budete chtít nějakou nahrávku poslechnout ještě jednou, je potřeba jít do archivu.