————————————

A říkají si „Vole…“

————————————

Průzkumník: A říkají si „Vole…“, pane. Každý den mnohokrát.

Ústředí: Kdo si to říká?

Průzkumník: Chlapci. Nedospělí muži. A pak i dospělí.

Ústředí:  „Vole…“.  Známe. Vole je převis pod bradou.

Průzkumník: Ne pod bradou, pane. Ne převis. – „Vůl“, pane. „Vůl“. Pátým pádem Vola volají „Vole“.

Ústředí: Chápeme. – A proč ho volají? – Náboženský relikt?

Průzkumník: Možná. Možná s ním chtějí být v kontaktu. Dotknout se Boha. Znova se ujistit o jeho existenci. Uvidět ho – uvidět ho v sobě či aspoň v těch ostatních.

Ústředí: Rozumíme. – Tedy chtějí s ním být v kontaktu, když mluví druh s druhem. Zřejmě tím poukazují na to, co ani oni ani ti druzí muži by neměli ve svém vlastním zájmu zapomenout. Jistěže. Takové duchovní cvičení.

Průzkumník: Ano, pane. To je možné. Takové společné mentální cvičení. Taková modlitba.

Ústředí: Ano. Už to začínáme chápat. Společná duchovní cesta, na níž jim pomáhá Vědomí Vola.

Průzkumník: Není to vyloučeno, pane.

Ústředí: Tedy co je to „Vůl“? Zjišťovali jste to? Jakou má roli Vůl v této společnosti?

Průzkumník: Vůl… je organismus. Savec. Upravený savec.

Ústředí: Jak – „Upravený samec“?

Průzkumník: Upravený sa- ano. Pro potřeby… pracovní. Aby se v potahu moc necukal. Aby se uklidnil. Aby pro ně makal.

Ústředí: Ach… Tedy oni organismus Vola nějak upraví, speciálně upraví, aby pro ně makal. Aby se uklidnil.

Průzkumník: Ano. Je to taková velmi speciální, bolestivá úprava. Na doživotí.

Ústředí: Jak ho upraví?

Průzkumník: Vykastrují ho.

Ústředí: Ach. – To ho uklidní?

Průzkumník: Ano. Určitým způsobem ano.

Ústředí: Nás by to neuklidnilo. Vás ano?

Průzkumník: Ehm. – Stane se z něj – na rozdíl od divokého, nespolehlivého býka, kterým byl předtím, kdy ho jeho vlastní síla ještě vrhala všemi směry – tedy po tomto upravení se z něj stane impotentní, spolehlivý, celkem krotký až laskavý samec, určený k těžké práci v chomoutu. Pak už jenom trpělivě chodí, kam je třeba – a svou obrovskou silou, která mu zůstává i po úpravě, nyní pracuje ve prospěch těch, kdo ho upravili. Necuká se, poslouchá.

Ústředí: Necuká se… – Zajímavý způsob. Budeme o tom uvažovat.

Průzkumník: Pane?

Ústředí: – Takže chlapci a muži si tak – z náboženských důvodů – říkají. Rádi. Pro sebe i navzájem.

Průzkumník: Ano. Mnohokrát denně, pane. A takovým jako – veselým tónem. Vesměs i šťastně.

Ústředí: A jsou takoví?

Průzkumník: Jako Vůl? – Ano, pane. Blíží se. Postupně k tomu směřují. Jsou k tomu vedeni. Je to těžká cesta, těžký cíl, ale obecně vzato už jsou vidět výsledky.

Ústředí: Rozumíme. Společně se – chlapci a muži – snaží radostně rozpomenout, kdo mají být – kým se mají stát. Přátelsky se vzájemně podporují na této cestě, připomínají si ten správný směr. Volají Vědomí Vola k sobě i k těm druhým. Pomáhají si tak, aby se každý z nich a všichni spolu už od dětství udrželi na společné cestě: na cestě Muže. Cestě Vola. Moc pěkné.

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: Ženy také mohou být upravený savec?

Průzkumník: Ne. Ne tímto způsobem. Naše opakované experimenty nás vedou k závěru, že do této podoby lze upravit jenom samce. A ženy jsou samice. V tomto směru jim není co – upravit.

Ústředí: Ach.

Průzkumník: Ale někdy i ženy si říkají Vole….

Ústředí: Přestože jsou samice, chtějí být na Cestě Muže? Mít Vědomí Vola? – Co je to napadá?

Průzkumník: Nevím. Možná na to zapomněly.

Ústředí: Na co?

Průzkumník: Na to, že jsou samice. Možná si toho nejsou vědomy.

Ústředí: Ano. –  Nebo možná jen marně touží…

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: – Sní…

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: – A nechápou, co je to za námahu…

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: – Co je to za odpovědnost… Být něčím takovým jako je…

Průzkumník: Ano, pane.

Ústředí: Už chápu. Velmi smutný příběh. Velmi. Je mi jich líto, těch žen.

Průzkumník: Ano, pane. Chápu.