—————————————
Z ničeho si nic nedělat
—————————————
Bože: … A tak já jsem si řek, že nejlepší bude z ničeho si nic nedělat a -
Pane: „To se mi zdá velmi rozumné.“
Bože: „Že jo.“
Pane: „No. Protože když potkáš nic a jdeš a něco si z toho děláš, tak je to –“
Bože: „Tvořivé?“
Pane: „No to taky. Ale tamto je lepší.“
Bože: „Že jo! – Proč?“
Pane: „Nic tě to nestojí. Protože když potkáš nic a jdeš dál a nic si z toho neděláš, tak nespotřebuješ energii. Ono to zůstane takové, jaké to je, když jsi to potkal, ty jdeš dál a jsi z obliga.“
Bože: „Z čeho?“
Pane: „Z obliga.“
Bože: „To jsem nevěděl. Co to je?“
Pane: „Nevím – to se tak říká. Asi nějaký vzácný nerost. Důležitý.“
Bože: Důležitý?“
Pane: „Každý chce být dneska z obliga. Být z obliga, to dneska něco znamená. Takovou jako ochranu to znamená.“
Bože: „A to dělá ten nerost?“
Pane: „Zřejmě. Jinak by po tom každý netoužil.“
Bože: „A to já z toho jsem? Jen tak? Z ničeho nic? – To nezní špatně…“
Pane: „Právě. A k tomu stačí z ničeho si nic nedělat.“
Bože: „Vida. Vždyť jsem to říkal.“
Pane: „Tady platí zákon zachování energie.“
Bože: „Energie má zákon zachování?“
Pane: „Jasně. Zákon zachování. – Když z ničeho neděláš nic, tak logicky žádnou energii nespotřebováváš.“
Bože: „Takže ji zachovám. Podle zákona.“
Pane: „Přesně.“
Bože: „To je dobrý, postupovat podle zákona. To se vždycky hodí. – A co dělám, když nedělám nic?“
Pane: „Nic.“
Bože: „To jde – dělat nic?“
Pane: „Bože, ty to komplikuješ…“
Bože: „Komplikuju? Ty to komplikuješ!“
Pane: „Já?“
Bože: „No pane!“
Pane: „Ty děláš to, že z ničeho si nic neděláš.“
Bože: „Aha. /nadšeně/ No to je tedy něco!“
Pane: „Ale to není něco – to je nic!“
Bože: „Z obliga?“
Pane: „Tak znova. Vzpomeň si. – Když je to nic, a ty by sis z toho ničeho něco dělal, tak to nic logicky měníš na něco. Rozumíš?“
Bože: „Jo. – Na co?“
Pane: „Na něco, co tam předtím nebylo.“
Bože: „Jasně. To jsem tam dal já. Když jsem dělal z ničeho něco.“
Pane: „Jasně.“
Bože: „Ovšem tím jsem nezachoval energii.“
Pane: „No – ona ta energie tam zůstala. Ona tak jako přetekla. Z tebe do toho ničeho, co se tím stalo něčím, co má tvoji energii. Protože každé něco musí mít nějakou energii. Jinak by to bylo ničím.“
Bože: „Ono mi to vzalo energii?“
Pane: „Jo.“
Bože: „Moji?“
Pane: „Jo.“
Bože: „A kdo mu to dovolil?“
Pane: „Ty. Nedovolil. Dal. Protože jsi si nedělal z ničeho nic, ale z ničeho něco.“
Bože: „Ale to není spravedlivé. Kam bych takhle přišel se svojí energií, kdybych ji rozdával kdejakému ničemu?“
Pane: „Právě!“
Bože: „Na mizinu!“
Pane: „Právě!“
Bože: „Každé nic ať si pomůže samo!“
Pane: „Právě!“
Bože: !Ať si každé nic zachovává svou energii samo! Já si taky zachovávám svou energii sám!“
Pane: „Správně!“
Bože: „Nikdo mi nepomůže!“
Pane: „Právě!“
Bože: „Jeden se tolik nadře, aby byl z obliga –“
Pane: „Právě!“
Bože: „A pak přijde nějaké takové nic a bere si mi klidně energii! Moji! – Mooji! Slyšíš?“
Pane: „Slyší. Určitě. Mooji naslouchá všem.“
Bože: „A co s tím?“
Pane: „Já bejt tebou zůstanu u toho tvého nápadu.“
Bože: „U kterého?“
Pane: „Jak ty jsi říkal. Z ničeho si nic nedělat. A zachováš si energii.“
Bože: „Jasně. Podle zákona.“