———————————-

Pane Bože: Úvod

———————————-

I ateisté. I ateisté to dělají – dělají to skoro všichni. Pravděpodobně i vy to děláte. Znova a znova, celý život se ptáte. Celý život kladete tím směrem velmi důležité otázky…

Například: Pane Bože, proč právě já?

A? – Dočkal jste se někdy od Boha odpovědi? Nedočkal, že? Na druhé straně vždycky bylo ticho.

Kdyby se aspoň ozvalo Protože jseš, hochu, prostě na řadě…, nebo „To bys stejně nepochopil…„, nebo Protože mi to tady tak vyšlo…. Nebo aspoň Jo, to by mě taky zajímalo… či Prostě jsem dostal befelem, z ústředí…

- Ne, to ne. To by bylo přece jen příliš silné poznání. Bůh ví přece všechno, ne? A rozhodně nemá nad sebou žádné ústředí. On je všemocný přece. A nad sebou má – co má Bůh nad sebou? To je složitá otázka. A na tu taky neodpoví. Ani na mnohem jednodušší otázky. Prostě je ticho. Člověk marně volá.

Je to nezdvořilé – takhle neodpovídat. Takové… marné.

Možná je zaměstnán…? Možná se věnuje těm, kteří se dovolali před vámi… – Ale v tom případě by o tom mohl aspoň mile informovat a k tomu pouštět nějakou tu milou, zpočátku uklidňující hudbu, ne? Jako vstřícné gesto, ne? Takovou tu smyčku, jako to dělají nadnárodní společnosti… – Ne. Máte pravdu. Radši ne. Ovšem ta frustrace, že s vámi druhá strana nemluví, že se nenamáhá odpovědět… Člověka to deptá.

Zkusila jsem to napravit. Zaplnit ten prázdný tichý prostor. Sháněla jsem nějaký… záskok za toho, kdo ten hovor nebere.

A sehnala jsem. Do toho mlčenlivého prostoru mi přišli rovnou dva. Klauni. Velcí filozofové – mistři v odpovídání. Velcí odpovídači na velké a složité otázky – na otázky mistrů.

Klaun Pane a klaun Bože. Můžete je dokonce uvidět, když zaostříte na monitor. Opírají se tu po stranách textu o tu oponu, za níž je vidět svět.  A odpovídají si navzájem. Vypomáhají si v tom tichu. Aby ho nějak zmohli, to ticho. Ticho je nebezpečné. Ticho jednoho znervózňuje. Proto možná přišli dva a nepřišli jeden. – Nebo ne? A proč jich nepřišlo rovnou víc?

To se dozvíte tady. Ale pozor – dveře otvírejte pomalu a opatrně – i když jsou jenom dva; kryjte se. Jsou to přece jenom velcí filozofové.

Pokud se filozofie nebojíte – a jste schopni orientovat se v tom, co z ní udělají klauni, pak běžte sem: zde jsou všechny jejich výpravy do hlubin poznání.

Aby vás jejich filozofie neporazila, setkáte se zde vždy jen s jedním příspěvkem. Teprve až se s ním vyrovnáte a přijdete příště, narazíte na další jejich hlubokomyslnou úvahu.

Pokud jste odolný typ a filozofie vám nevadí, můžete se – opatrně, prosím – vydat do těchto dveří; zde melou pořád.

Bůh s vámi na té cestě. Schválně, kdo koho udolá; jestli vy dřív uskočíte zpátky za dveře, kde je Pán Bůh prostě ticho, nebo jestli jim dřív dojde řeč a taky ztichnou. Ono je to trochu Prašť jako Uhoď. Taky pěkná dvojka, tihle dva – ale ty sem zatím nepustím. Ti se hned perou.