————————————–

Co bude po smrti

(ztraceno v překladu)

—————————————

Pane: „To ví přece každej. Po smrti bude to, v co věříš, že bude po smrti.“

Bože: „Lidi věří, že po smrti bude ráj. Teda když budeš hodný chlapec.“

Pane: „Nebo děvče.“

Bože: „Nebo děvče. – Teď jde ovšem o to, jak ten ráj bude vypadat.“

Pane: „Jak bude vypadat, jak bude vypadat… – Tak jak si ho kdo představuje, tak bude vypadat! Co čekáš, dostaneš. Čekáš anděly – uvidíš anděly.  Čekáš hudbu sfér, bude tam hudba sfér – ať už je to cokoli. Čekáš hurdisky – dostaneš hurdisky.“

Bože: „Hurdisky?“

Pane: „No. Tančící. Šerbet budeš pít a kolem tebe budou tančit hurdisky a kdo ví co budou s tebou dělat.“

Bože: „Ty znáš někoho takového? Kdo by chtěl v ráji šerbet a hurdisky?“

Pane: „Jo – znal jsem. Franta se jmenoval.“

Bože: „Co chtěl v ráji hurdisky?“

Pane: „No.“

Bože: „Proč chtěl zrovna hurdisky?“

Pane: „Proč by nemoh chtít hurdisky? Máme svobodu! Každej může chtít co chce! Každej může mít ráj takovej, jakej si myslí, že si zaslouží!“

Bože: „On byl zedník?“

Pane: „Jak to víš?! Tys ho znal, Frantu?“

Bože: „Neznal… Jen mě to tak napadlo. Jeden čas to bylo nedostatkový zboží. Mezi zedníkama. Člověk vždycky chce, co nemá. Hurdisky tenkrát nebyly, tak je chtěl.“

Pane: „On teda nebyl typický zedník. On byl spíš na to studium, takový přemýšlivý typ – jako zedník zrovna díru do světa neudělal, ale –“

Bože: „Počkej – proč by měl jako zedník dělat díru do světa? Zedníci spíš tak jako staví, ne? Dělat díru do světa, od toho jsou jiné profese, ne? Jaderný inženýr nebo tak něco, ne? Prezident velmoci, naftový král, iluminát…“

Pane: „Staví živočišný uhlí. Nebo sušený borůvky. Já chci říct, že jako zedník nebyl Franta žádný lumen, ale –“

Bože: „Lumen? Víš ty vůbec, co je lumen?“

Pane: „Nevím. Ale Franta to rozhodně nebyl.“

Bože: „Lumen je jednotka světelného toku, který vysílá do prostoru absolutně černý těleso, který –“

Pane: „Vážně? – Tak v tom případě to Franta byl. Jako zedník vysílal do prostoru světlo, který vysílá absolutně černý těleso. Ale jinak byl přemýšlivý, snivý, citlivý typ, kluk jeden nešťastná, citlivá, dyslektická. S těma hurdiskama dost trpěl, řekl bych. Scházely mu.“

Bože: „On byl dyslektik? Tak to jo.“

Pane: „Jo. Dyslektik-snílek. Velký čtenář to byl. Rád četl. Písmeno sem písmeno tam, to neřešil. Kde nerozuměl, srovnal si písmenka tak, aby rozuměl. Tuhle přidal, tam ubral. Tvořivě to upravil. Pak v tom vždycky našel logiku. A byl spokojen.“

Bože: „No jo – dyslektici nejsou blbci. Poraděj si.“

Pane: „Říkal jsem, že jeho táta byl zedník?“

Bože: „Neříkej – jeho táta taky?“

Pane: „No.“

Bože: „Taky dyslektik?“

Pane: „Netuším. Ale s materiálem měl svý zkušenosti.“

Bože: „A nosil si práci domů, co? A tam o ní mluvil.“

Pane: „Proč myslíš?“

Bože: „No že kluk věděl, že existujou hurdisky. To normální kluk neví. Samý střílečky dneska, ale aby kluk věděl něco o hurdiskách…“

Pane: „Jak kterej, jak kterej.“

Bože: „Některý kluci o tom vědí úplně prd, řeknu ti.“

Pane: „Ale některý zase vědí, že hurisky jsou věčně mladé dívky tančící v ráji, k dispozici všem bohabojným… klukům. Co s nima budou dělat různý… krásný věci.“

Bože: „Klukům, co čtou přesně, řekl bych. Mechanicky. Písmenko po písmenku. Žádná tvořivost.“

Pane: „No.  Co nemusejí hledat tomu textu vyšší smysl. A nemají otce zedníky.“

Bože: „No. Zedníky, co doma hovoří o své práci.“

Pane: „No. Takže nemají žádný zednický vzdělání. Slovo hurdisky kolem nich nikdy nepřeběhlo.“

Bože: „No. Šťastní lidé ve své nevědomosti. –  Ale jak to dopadlo s tímhle?“

Pane: „S Frantou? – Nakonec umřel.“

Bože: Umřel? – Franta? – No to mu teda nezávidím. S hurdiskama.

Pane: „Právě. Takhle to máš vždycky s tím vyšším smyslem.“

Bože: Jo. Něco přehlídneš -

Pane:  - Tak si to trošku doplníš -

Bože: - Abys tomu porozuměl –

Pane: - Nebo někdo jinej ti to doplní -

Bože: „- Jo – někdo, kdo umí dobře doplňovat – kdo má například s hurdiskama už nějaký zkušenosti…“

Pane: „- Jo – třeba táta… A už máš s rájem potíže; jseš někde, kde -“

Bože: „- jsi to nečekal.“

Pane: „Právě že čekal. Hurdisky. Tančí kolem. A dělají s tebou kdovíco. Kdo by to byl řekl.“

Bože: „No jo. Představy záleží na tom, co čteš.“

Pane: „A na tom, jak to pochopíš. Jak si to přeložíš, abys to pochopil.“

Bože: „Jo. Abys pochopil ten vyšší smysl.“

Pane:  „Nebo jak ti to kdo pochopí.“

Bože: „Jo.  A předá.“

Pane: „To by mě zajímalo, kdo teď s tím Frantou v tom ráji tancuje. A co s ním dělá.“

Bože: „Třeba je Franta spokojenej.“

Pane: „Třeba. Třeba se mu splnilo přání. Vždyť to byl zedník. A hurdisky, to bylo tenkrát hodně nedostatkový zboží.“