———————————–

Cesta za světlem

———————————–

Pane: „Tak co.“

Bože: „Co tak co.“

Pane: „Co tě dneska napadlo.“

Bože: „Co by mě mělo napadat?“

Pane: „Tebe pořád něco napadá.“

Bože: „O čem?“

Pane: „Vím já, o čem co tebe napadá? Bych se neptal, kdybych to věděl.“

Bože: „Čtu teď knihu. Duchovní.“

Pane: „Joj.“

Bože: „´Cesta za světlem´ se to jmenuje.“

Pane: „A?“

Bože: „Ono je to relativní, tyhle cesty.“

Pane: „Jasně, relativní. Proč.“

Bože: „Kdybychom byli krtci třeba.“

Pane: „Krtci?“

Bože: „Nebo macaráti.“

Pane: „Proč bys chtěl bejt -“

Bože: „Kdybychom byli krtci, tak naše duchovní hledání by se nejmenovalo ´Cesta za světlem´, ale ´Cesta do tmy´. Protože krtek je mnohem radši  ve tmě.“

Pane: „No jo…“

Bože: „A hledali bychom tmu na konci tunelu. Kdybychom byli krtci.“

Pane: „Jo. Krtek se světla na konci tunelu bojí. Když někdo stojí ve světle na konci tunelu, avízuje to krtkovi člověka s motykou. Kdežto tma na konci tunelu znamená bezpečí.“

Bože: „Jo. A víc červů. A Bůh by stál ve tmě, kdybychom byli krtci, a my bychom ho krásně v tý tmě – čím koukají ve tmě krtci, když jsou slepí? Něco vidět přece musejí…“

Pane: „Jak to mám vědět? – Já jsem nikdy nebyl krtek. Aspoň se nepamatuju.“

Bože: „- My bychom toho Boha v tý tmě krásně… zachytili. Kdybychom byli krtci. – Nebo macaráti. Ty jsou taky trochu jako krtci: ve světle taky houby viděj. Ale ve tmě…“

Pane: „Tys byl macarát?“

Bože: „Ne. Ale troufám si odhadnout. – Takže jejich Bůh – Velkej Macarát – by je pěkně vyděsil, kdyby se jim ukázal ve světle. Nebo nedej Bože kdyby to světlo kolem ještě šířil.“

Pane: „Mysleli by, že to je Ďábel.“

Bože: „Jo. Přesně. Ten, kterej u nás šíří temnotu, tak by u nich šířil světlo. Aby se měli čeho bát. Protože ve světle neviděj. Neviděj – a tak se bojej.“

Pane: „Jo. Pro ně by to byl Ďábel, kterej šíří zlo.“

Bože: „Právě. Že šíří světlo a zlo.“

Pane: „Jo. Světlo a zlo.“

Bože: „Na rozdíl od jejich pravýho Boha, který šíří dobro a temnotu.“

Pane: „Nojo. Všem se nezavděčíš.“

Bože: „Kdo? – Já?“

Pane: „Bůh přece, Bože.“

Bože: „To jo, to jo. Jeden chce světlo, druhej tmu. To musí být těžký to nepoplést.“

Pane:  „Jo. Má to těžký. A macaráti taky.“

Bože: „Jo. Nebo krtci.“

Pane: „A třeba ne… Třeba tak vůbec neuvažujou…“

Bože: „Třeba.“

Pane: „To by měli velkou kliku, kdyby takhle neuvažovali.“

Bože: „Jo. To by měli krásnou tmu na duši.“