————————————
Mašle
(Reportáž z dálnice)
————————————
Ústředí: A co na to národ?
Průzkumník: Národ je rád. Dívá se na záběry a říká: ´Konečně.´
Ústředí: Ach. Takže důležité. Celý národ na to čeká. Dívá se na přenos celé té záležitosti a je rád.
Průzkumník: Tedy když se ta komunikace velmi namáhavě, někdy i po letech vybuduje, přijde ten čas, kdy se před ni uvazuje mašle.
Ústředí: Pevná mašle?
Průzkumník: Studoval jsem ji před obřadem. Takovou mašli by protrhla i veverka. Kdyby takhle po ní skočila, tak by ta mašle…
Ústředí: Chápu. Ale neudělá to.
Průzkumník: Neudělá. Oni tam žádnou veverku nepustí. Nikdy. A i kdyby pustili, veverka nemá zájem jít proti mašli. To jsem sledoval. Zdá se, že je srozuměna s tím, že proti žádné mašli nikdy nebude podnikat žádné -
Ústředí: Násilí.
Průzkumník: Kroky.
Ústředí: Kroky. Ano. To je věc dohody. Druhové spolupráce. Vzájemné tolerance. Nerušit si vzájemně své aktivity. To je od nich pěkné, od veverek. – A dál?
Průzkumník: Pak přijdou specialisté.
Ústředí: Specialisté?
Průzkumník: Specialisté-stříhači.
Ústředí: Střihači?
Průzkumník: V oblecích.
Ústředí: V oblecích?
Průzkumník:A s nůžkami. V dobré náladě. Tak jako bujaré. Těmi nůžkami si tak jako stříhají do vzduchu. Naprázdno.
Ústředí: Připravují se.
Průzkumník: Ano. Trénují.
Ústředí: Trénují… – Á, já vím! – Že oni budou stříhat tu mašli? Že oni ji nakonec přestřihnou?! – Páni!
Průzkumník: Ano. Přestřihnou.
Ústředí: No to je teda. – Poslyšte – to by byl trapas, kdyby selhali. – Selže někdo někdy? Žužlá mašli nůžkami marně?
Průzkumník: Ne. To je ošetřené. Všechny malé děti jsou připravovány už před školou. Dostanou nůžky a -
Ústředí: Stříhají!
Průzkumník: Ano.
Ústředí: Najdou svůj styl!
Průzkumník: Ano.
Ústředí: Chápu. To se musí. Co kdyby některé z těch dětí jednou dostalo šanci stát se stříhačem? To je důležitá dovednost. Ta musí být vštípena včas.
Průzkumník: Ano.
Ústředí: Žádné žužlání. A klid od veverek. – A pak? Když se dílo s mašlí podaří?
Průzkumník: Pak přijde tleskání. Takové jako plácání dlaněmi o sebe.
Ústředí: Oni o sebe plácají dlaněmi? Jeden o druhého?
Průzkumník: Ne. Tady ne. Jeden o druhého dlaněmi plácají jinde.
Ústředí: Bez mašle?
Průzkumník: Bez mašle. Ale tady -
Ústředí: U mašle -
Průzkumník: Ano – u mašle se plácá jednou dlaní o druhou. Ozývá se přitom zvuk. Plesk plesk. Tlesk. Tlesk.
Ústředí: Tleskání.
Průzkumník: Ano. Tleskání. Jako výraz určité radosti, že se nakonec po tom všem -
Ústředí: Po všech těch letech těžké práce, usilovné dřiny -
Průzkumník: - Tu mašli podařilo přestřihnout.
Ústředí: Přestřihnout. Ano. Dojemné. A krásné.
Průzkumník: Ano. Všichni se usmívají a gratulují si. I prostým dělníkům je podávána ruka…
Ústředí: Čí ruka? – Náhradní?
Průzkumník: Ne, pane. – Střihačů. Střihači si podávají s dělníky vzájemně ruce a pak jimi třepou.
Ústředí: Třepou?
Průzkumník: Usilovně.
Ústředí: Proč?
Průzkumník: Nevím. Prostě to dělají. Dívají se jeden druhému do očí -
Ústředí: Výzva…
Průzkumník: Ano – a třepou. Tak jako lomcují. Možná čekají, že jim ten druhý tu ruku nakonec věnuje – že si na ní přestane tak lpět a věnuje ji…
Ústředí: Jako dar. Chápu. Každá ruka je dobrá. Když se ruka k ruce vine, tak se dílo – Krásný obřad. Vstřícný.
Průzkumník: Ano. – Ale nezaznamenal jsem, že by se takové předání ruky někdy podařilo. Vine se, třepe, ale vždy se s tím skončí dávno před cílem.
Ústředí: Takže jenom formalita. Nějaký atavismus z ještě svěžích dob. – No a pak?
Průzkumník: Katarze. Úleva. Fotky, kamery, novináři, rozhovory o významu. Mašle svým pádem jasně stvrdila, že dálnice je schopna provozu. Že je bezpečná. Mohou začít jezdit auta.
Ústředí: Ach. – A nevyplatila by se přece jenom nějaká spolupráce s veverkou? Že by ona tu mašli -
Průzkumník: Veverka? A kde by vzala oblek?
Ústředí: A nůžky. – Máte pravdu. Nesmyslný návrh ode mě. – Mají to v pořádku tak jak to mají. Jen ať se děti dál pilně učí stříhat.