———————————-

Smolař-Lepič

———————————-

Smolaře-Lepiče lze poznat snadno; je ulepený; hledá nějakou smůlu a když ji najde, lepí se na ni. Má ovšem zato, že smůla se lepí na něj, že ho pronásleduje – což jí a světu posléze vyčítá.

Není v právu. Smůla by se bez přítomnosti Lepiče na něj vůbec nepřilepila. Prostě by na něj nedosáhla.

Ze života smůly:

Smůlu Lepič vůbec nezajímá. Smůlu, zdá se, nezajímá nic. Nikoho nepronásleduje. Na pronásledování je to ještě příliš primitivní organismus. Nemá na to buňky. Umí se jen lepit – na toho, kdo si do ní sedne. Přilepenému se těžko vstává – smůla tam, kde se přilepila, se drží velice dobře; zřejmě tak může být přenašečem Smolařem-Lepičem rozšířena daleko na  nová území. Jedná se tedy evidentně o spolupráci mezi živočišnými druhy.

O způsobech rozšiřování smůly na nová území prostřednictvím Smolařů jakožto přenašečů se ovšem badatelé dosud přou. Přiklánějí se sice vesměs k myšlence zoochorie, tj. rozšiřování výskytu diaspor prostřednictvím živočicha – tedy Smolaře – ale rozcházejí se již v názoru, zda jde o tzv. endozoochorii nebo o epizoochorii.

Šlo-li by o endozoochorii, diaspory smůly by musely napřed projít trávicím ústrojím Smolaře. To by však Smolař musel smůlu vysloveně žrát – je to sice možné, ale ale důkazy nejsou.

Pravděpodobnější je rozšiřování epizoochorické, při němž se diaspora zachycuje na povrchu přenašečova, tedy Smolařova těla, k čemuž bývá uzpůsobena někdy háčky, jindy svým lepkavým povrchem – podobně jako například diaspory šalvěje lepkavé či ocúnu jesenního.

O jistou symbiózu zde pravděpodobně jde, neboť Smolař-Lepič je k místům výskytu smůly vysloveně přitahován – jako by byl jimi vzrušován, podobně jako vzrušují úzce specializovaného houbaře houby lysohlávky nebo kočku domácí listy šanty kočičí.

Třetí – moderní teorie o spojení mezi smůlou a Smolařem vychází z často opravdu vysoké míry ulepenosti Smolaře. Takové míry ulepenosti se podle této teorie nedá dosáhnout jen pouhým vyhledáváním vhodných lokalit. Proto vznikla hypotéza, že nemůže-li frustrovaný Smolař-Lepič nějakou smůlu dlouho najít, sáhne ke svépomocným technikám a sám si ji vyrobí (zřejmě ji rosí ze zadečku, podobně jako drobný pavouček – aeoronaut /tj. cestovatel vzduchem za pomoci větru/, jehož vlákna podle vědců mohou dosáhnout pevnosti nylonu). A pak se na ní vznáší za pomoci větru, zejména v pozdním létě. Ale i jindy. Dejte si pozor na jeho cesty; jeho tenounká, ovšem pozoruhodně pevná lepkavá vlákna se vám mohou nečekaně připlácnout na tvář. Není to příjemné.

______________________

Pozn.: Raritou mezi Smolaři-Lepiči je Plakátů.

Plakátů je vzácný endemit vyskytující se výhradně v blízkosti plakátů a bilboardů, případně ve filmových komediích. Tento Smolař Lepič Plakátů se vyznačuje  štětkou v kyblíku a štaflemi. Kyblík mu občas vyklouzne pouští. Ze štaflí Lepič padá. Pod lepenými plakáty nechává nepěkné vzduchové bubliny, za což je zaměstnavatelem kritizován. Je to prostě Smolař.