———————————
Beznadějci
———————————
Rod Beznadějců zahrnuje mnoho druhů a poddruhů, kterým se ovšem z dobrých důvodů nebudeme hlouběji věnovat; nemá to cenu. Proto jen v rychlosti vyjmenujeme některé známější druhy a půjdeme od toho pryč. Je to bezpečnější.
Věnovat se jakémukoli Beznadějci podrobněji je totiž ztráta času; není mu pomoci. Chtěl by, ale nechce. To je jeho hlavní rys.
Dalším společným rysem všech Beznadějců je nevědomí toho, co dělají; a už vůbec ne vědomí toho, co dělají špatně, a jak to dělat lépe (i když se na to někdy paradoxně ptají, odpověď nečekají, neslyší nebo v ni nevěří).
Jsou snaživí. Bohužel.
Často sami sebe proklínají a zalamují přitom ruce. Někdy proklínají svět. Že k nim není spravedlivý. Případně rodiče. Že jim ublížili.
Někdy litují dokonce i své rozčilené okolí – za to, že s nimi musí tu bídu vydržet. S nimi, kteří jsou chudáci a k ničemu.
- Pozor: Nemusí. Okolí s nimi vydržet nemusí, ale chová se, jako by to nevědělo. Zůstává – a věnuje se Beznadějci. Ze všech sil a marně. Patrně dosud neprozkoumaná symbióza.
Poddruhy:
- Botař alias Švec. Vyrábí boty, jednu za druhou. Nemá verpánek. Při práci nepotřebuje sedět – boty dokáže dělat v jakékoli pozici, dokonce i v chůzi. Vyrobených bot si přitom není vědom (viz nevědomí jako společný rys všech Beznadějců).
- Neplést s Podzadkemem, druhým jménem Řežesivětvem. Ve shodě s nevědomím jako společným rysem skupiny si Podzadkem Řežesivětev není vědom ani vlastního zadku, natož větve a pily ve vlastní ruce. Když se dobře zadíváte na to, co dělá, zjistíte, že ve skutečnosti nic, ale že to nemůže stihnout.
- Dále neplést s mnohem výraznějším Nalevačkem. Nalevačku Všechnoje je zoufalý. Nepřetržitě. Zoufalost povýšil na umění. Jeho večerní, odpolední i ranní lkavý tok malebně rozvíjí různé variace na téma „Nic se mi nedaří“ – případně „Achjoachjo…“ Mezi slokami vzdychá a nadává. Zajímavé je, že je jedno, jestli je pravák či levák; vždy je to na levačku.
_________________
Pozn.: Dávnou existenci Beznadějců nám potvrzují i lidové písně. Například krásný, tklivý part synka ve známé písni „Ach, synku, synku, doma-li jsi?“ zachycuje dávný, typicky lkavý večerní tok Nalevačka Všechnoje:
„Ach, synku, synku, doma-li jsi?
Ach, synku, synku, doma-li jsi?
Tatíček se ptá, oral-li jsi,
tatíček se ptá, oral-li jsi.“
Pro jistotu se tatíček ptá synka dvakrát. Jistě má se synkem a jeho marností již své zkušenosti. A synek v odpověd lká typickým způsobem Nalevačků Všechnoje:
„Oral jsem, oral, ale málo.
Oral jsem, oral – ale málo –
Kolečko se mi – polámalo.
Kolečko se mi – polámalo.“
Otec se mu i nadále snaží věnovat, i když už ho to zjevně poněkud rozčiluje (takové chování je, jak víme, pro okolí Beznadějců typické):
„Když se ti zlámalo, dej ho spravit.
Když se ti zlámalo, dej ho spravit -
nauč se, synku, hospodařit.
Nauč se, synku, hospodařit!“
A synek – všimněte si jeho nádherného vystoupení dobře vyvinutého exempláře Nalevačku Všechnoje. Zná dobře svůj part. Ví, že naděje pro něj není. Vinu má žitečko a rozlámané kolečko. Tedy okolí. To mu brání v úspěchu a dělat se nedá nic:
„Jak se mám naučit hospodařit?
Jak se mám naučit hospodařit,
když se mi žitečko nechce dařit?
Když se mi žitečko nechce dařit!“