—————————-

Chytrák

—————————–

Popuzuje ostatní druhy. To je jeho hlavní znamení. Nechce, ale popuzuje. Sám neví, jak to dělá.

Běžný exemplář Chytráka ho sám v sobě  nikdy neodhalí – ani by ho to nenapadlo. Identifikovat jeho přítomnost ve společnosti tedy musí někdo jiný, k tomu specielně disponovaný, a odhalit ho musí jednoznačně a rychle – dřív, než se takový Chytrák stane jakožto  příliš vysoká, navíc nekontrolovaná inteligence nebezpečím pro celou společnost.

Identifikace běžného Chytráka ostražitým společenským hlídačem k tomu disponovaným se děje obvykle tak, že hlídač ostře před sebe vytrčí prst (dřívější ukazováček je v naší převratné době stále častěji nahrazován prostředníčkem) a vyšle ostré varování – podobně jako sojka – hlasitým pokřikem „Vy chytráku!“, případně složitějším „Vy chytráku jeden!“.

Vždy jde o pokřik, nikoli o trylek, malebné štěbetání či snad cvrlikání. Žádné tiché, něžné noční típání. Vždy je tu ten ostrý, varovný pokřik – to jednoznačné poukázání na chybu, a tedy i na nebezpečí.

Zřejmě jde o přirozenou ochranu společnosti, vypěstovanou přírodním výběrem; pokřik musí být tak hlasitý, aby si i ostatní včas všimli přítomnosti Chytráka ve své blízkosti a mohli se bránit; stáhnout se do bezpečí, nasadit mimikry apod.

Ve společnosti bývají pozorováni jedinci, kteří rádi, s odvahou a s plným nasazením berou na sebe tu ráznou povinnost upozorňovat na Chytráky ve svém okolí. Jako by k tomu byli přímo disponováni přírodním výběrem. Jako by v sobě měli kontrolky, které se varovně rozblikají v přítomnosti každého takového chytráka, který by snad měl – nebo i mohl mít – nějaký nepřípustný názor.

Odhalí Chytráka v takovém člověku, jakkoli je nenápadný. Svým ukazováčkem (prostředníčkem) ho dokáží usvědčit i v člověku, ve kterém by ho nikdo nikdy nehledal. Tito na Chytráky ve svém okolí obzvlášť citliví jedinci jsou zřejmě jakýmisi přirozenými, obětavými ochránci, čističi společnosti od nezdravých vlivů; umožňují společnosti se zdravě a kontrolovaně vyvíjet.

Mezi těmito citlivými, disponovanými jedinci se někdy vyskytnou starší, silní alfasamci, kteří, vědomi si své přesvědčovací síly a zkušenosti, vyrazí z hrdla místo prostého pokřiku „Vy chytráku!“ i složitější tázací, ale stále ještě dost hlasitý trylek „Vy si myslíte, kdovíjak nejste chytrej, co?!“

Zajímavé je, že napadený Chytrák si přitom rozhodně nic takového nemyslí. Nikoho v té chvíli nepovažuje za chytrého. O tazateli si dokonce obvykle myslí, že je to Nějakej Blbec /viz/, případně Hovado /viz/. Nahlas mu to však neříká – leda v případě, že je Nějakej Blbec /viz/ sám.

________________________

Pozn.: Pokřikem „Vy chytráku!“ se nikdy neoznačují samice;  nebezpečí nekontrolované inteligence se tedy týká pouze samců.