—————————

Torpédo

—————————-

Torpédo připomíná vážku. Tak jako ona proráží realitu obrovskou rychlostí a tak jako ona je na to dobře stavěné.

Torpédo na svých cestách – podobně jako vážka – často drnčí. Někdy hlasitě, zejména v zatáčkách, někdy zcela potichu – když zrovna letí rovně. Zřejmě jde o proces jakéhosi vyvažování realit.

Aby ho okolní, pomalejší realita neohrozila, aby z něj neodtrhla v té rychlosti nějaké kousky, je pravděpodobně pokryto silnější kůží. Nelze to potvrdit s jistotou; Torpéda jsou příliš rychlá na nějaká hlubší zkoumání. Možná je ochranou Torpéda právě jeho rychlost; zmizí, než se mu něco stane.

Torpédo nemá volant. Nebo ho má v zaseknuté poloze. Nebo o něm neví. Nebo ho prostě nepoužívá a spoléhá se na pedály. To se pozorovatelům také zatím nedaří zjistit – právě pro tu obrovskou rychlost exemplářů; Torpédo se jen tak drnčivě mihne kolem člověka a nechává ho ohromeného za sebou stát a lapat po dechu. O konkrétním způsobu řízení Torpéda, s kterým se zrovna setkal, nedokáže pak takový člověk objektivně sdělit nic. Subjektivně ho napadají maximálně nějaké nadávky.

Torpédo žije v jiném časoprostoru; ve svém. Jemu jeho rychlost připadá normální. Okolí nestihne pochopit jeho cíle – ale Torpédo ví. Možná.

Poddruh Torpéda – Šídlo – sebou navíc šije. V podstatě bez přestání. Dává do šití všechno. Protože si ale v té rychlosti nestačilo někam strčit nit, jeho švy nikdy nedrží. To rozčiluje okolí. Ale Šídlo si to tak nebere. Šije sebou dál.

Oba druhy se často pohybují ve školách, kde vrážejí do jiných dětí. Tvrdí, že neúmyslně. Tvrdí, že se jim děti pletou.

Učitelé jim marně vysvětlují, že to je otázka volantu a brzd. Torpéda a Šídla při takovém vysvětlování jen poslušně stojí (nebo se tak aspoň tváří), rozhlížejí se po stropě a jazykem si zevnitř vyboulují lícní torby. Šídla sebou přitom navíc šijí.