———————————–

APPARENT

 ———————————–

Tohle slovo mě naplnilo štěstím. Je mistrovské. Poklad mezi slovy.

Protože apparent znamená česky zřejmý, zjevný, očividný, jasný. Všechny slovníky to tvrdí.

Ovšem zároveň slovo apparent znamená česky zdánlivý. Všechny slovníky to tvrdí.

To se to musí těm Angličanům krásně diskutovat… Jedno slovo – a je založena živná půda pro zanícené filozofické disputace o významu jevů či pro náročné, velmi náročné a zásadní obhajování či vyvracení vědeckých hypotéz.

V češtině takové krásné slovíčko nemáme, a tak vědecké diskuse sklouzávají do nudy a do primitivních řešení:

Říkal jste kolego, že tento jev je zřejmý, a teď se ukazuje, že jste se mýlil –  že ten jev  se ukázal jen zdánlivým…

Já že jsem se mýlil? Já jsem od začátku říkal, že je ten jev zdánlivý – to vy teď tvrdíte, že je zřejmý…

Já že jsem tvrdil… to snad nemyslíte vážně? – To byste musel dokázat!…

V češtině se důkaz najde lehce. Diskutující otevřou své odborné články, výrazným zvýrazňovačem si zvýrazní sporné pasáže, strčí si podtržené pasáže vzájemně pod nos a podle povahy jdou spolu na oběd, poperou se, pomluví se mezi kolegy nebo si jeden z nich odejde stěžovat na někoho, kdo určitě popletl jeho text při přípravě do tisku.

 Ale v angličtině… Jaký zvýrazňovač? Jaký důkaz? Vše je přece naprosto jasné:

Pane – já tvrdím, že tento jev je apparent, a vy se mi tu odvažujete tvrdit, že je apparent – chce se se mnou hádat či co? – Já  jasně trvám na tom, že…

Tedy vy mi tvrdíte, pane doktore, že jste vždycky věděl, že ten váš jev je  apparent. – Proč jste tedy ještě před měsícem tvrdil – dokonce v odborném časopise, že je  apparent? Neměníte vy příliš snadno názor?

Já a měnit názor? Ano, já jsem říkal – a za tím si stojím – že je to apparent. A když já jednou řeknu, pane kolego, že je něco apparent, tak je to prostě apparent. A rozhodně ne apparent, jak  tvrdíte vy. Nechtějte mi tady něco podsouvat.

Á – teď jste se chytil! Já že vám chci něco podsouvat?! Sám tady – před celým plénem – tvrdíte, že to je apparent! Nestydíte se trochu?

Poslyšte, já nebudu sedět u stolu s někým, kdo mě obviňuje, že říkám nebo že jsem někdy řekl něco, co není pravda. Že jsem to snad dokonce řekl jenom tak! V prestižním časopise já budu říkat něco jenom tak! To možná vy byste byl schopen napsat tam – tedy pokud by vám to vůbec otiskli, ale oni by to neotiskli, oni by na první pohled poznali, že  je naprosto nemožné a absurdní tvrdit o tom, že je to apparent, když i školák – i školák, pane doktore – jasně vidí, že je to apparent!

Dobře.  Zeptáme se tedy kolegů. Pane doktore, co vy byste tady kolegovi k tomu mohl říct?

No… Jak bych to tak… Já si tedy rozhodně myslím, že je tu určitá pravda v tom, že je to poněkud… apparent, ale na druhé straně nelze tak úplně vyloučit, že je to taky trošku… apparent. Myslím, že by se na to téma měl provést další, podrobnější výzkum, pánové – co říkáte? Aby se upřesnila pravda.

Další výzkum, další výzkum… – Co chcete ještě zkoumat? Víte, jak jsem se nadřel, než jsem zjistil, že to je apparent? Ale pro mě za mě, když na to máte prachy… Já se ověřování svých výsledků z nezávislých stran rozhodně nebráním.

Budeme vidět, budeme vidět, pane kolego. Nepřál bych si být ve vaší kůži, zjistí-li se, že to je apparent.

_________________________________

Na všechna slova, stejně jako na všechnu realitu, se ovšem dá dívat mnoha způsoby; stačí slovem trochu pootočit nebo se k němu sklonit z jiné strany, a najednou je všechno jinak s apparentem.

Protože jak se tak člověk sklání ke srandovní dvojsmyslnosti slova apparent z jiné strany,  vzpomene si na Buddhu a na jeho Maiu – tedy na Buddhovo zjištění klamstva mysli – totiž že všechny pozorované, jakkoli zjevně patrné jevy jsou ve skutečnosti jen iluze mysli. Že to, co vidíme, zdaleka není to, co opravdu je. Že se nám to prostě jen tak zdá.

Angličan nemluví o tomto velmi starém poznání Maiy-Iluze. Angličan má pro ten případ velmi staré slovo – apparent. Slovo, které může znamenat jak patrný, zjevný, tak zdánlivý, tj. iluzivní.