—————————————

Domněnka vlastní, tvořivá

—————————————-

Z Řádu lezců, Rodu ťuhýkovitých, šedých (tzv. Opouzdřených – tichých, nenápadných, ale velmi mocných), ale i krásně zbarvených (tzv. Přikrášlených – načechraných, pípavých,  ale též velmi mocných).

Výskyt:

Velmi odolný obyvatel našich polí, luk a strání, ale i městských aglomerací.

Mág. Tvořitel světů.

Způsob obživy:

Domněnka vlastní, tvořivá si s neobyčejnou invencí staví dokonalá, vznosná, velmi přesvědčivá hnízda ve vzájemně provázaných trsech (jedno hnízdo druhé přidržuje lepkavými chvějivými  Vlákny Souvislostí). V úkrytu těchto hnízd se Domněnka usadí a osobitě típá. Tím rozechvívá Vlákna Souvislostí. Velmi přesvědčivě.

Ostatní ptáci jejímu přesvědčivému zpěvu ne vždy rozumějí, což Domněnku pak mrzí a takové exempláře považuje za nepoživatelné indolenty.

Ovšem tato indolence se ukazuje jako účinný obranný faktor. Protože Domněnka šedá, opouzdřená i Domněnka přikrášlená je nebezpečný predátor – velmi nemilosrdný lovec ostatních ptáků:

Jakmile se v blízkosti Domněnky vyskytne nějaký jen trochu znejistělý pták, který se ve svém zmatku nechá unést působivým chvěním jejích lepkavých vláken a zachvěje se s nimi, Domněnka ho krutě lapí za nožičku a on pak bezmocně visí v lepkavé pavučině souvislostí, neschopen úniku z Domněnčina dosahu.

Poté ho Domněnka  pomalu spotřebovává: leze mu na mozek (viz Řád Lezců). Olepeného vlastními vlákny si ho pak pomalu oďobává jako svou živou kořist – živý špajz.

Mezi ťuhýkovité není tedy Domněnka řazena náhodou. Tak jako známý ťuhýk šedý si staví krmítka z myší nabodnutých na ostny trnky, i Domněnka umí dobře hospodařit s ulovenou kořistí.

Ťuhýk šedý je podle přírodovědců nepřehlédnutelný pták. Když nabodává různé malé hlodavce na ostny keřů,  vypadá přitom jako maskovaný bandita. Přes oči má černou pásku – podobně jako Zorro Mstitel. Ulovení hlodavci si ovšem tohoto výrazného maskování zřejmě nevšimli včas.

Komu a za co se mstí Domněnka, se nepodařilo zjistit; i ti nejodvážnější badatelé při svém výzkumu vždy jen podlehli nějakým Domněnkám.

Co se pak maskování týče, Domněnka se maskuje věrohodností, jasností a zřejmostí. Často také bývá nasnadě, ale co či kde je ono nasnadě, není přesně zjištěno.

Ověřením   se Domněnka stává Realitou – obvykle však jen pro toho, kdo má Dojem, že ji ověřil.

Pozn. I:

Dojem s Domněnkami úzce spolupracuje. Panuje mezi nimi symbióza – zřejmě se vzájemně podporují v rozmnožování. Jsou si vzájemně jakýmsi živným roztokem. Okolo Domněnek se vždy vyskytuje mnoho Dojmů, okolo Dojmů se množí Domněnky. Není vyloučeno, že právě Dojmy se podílejí na silné lepkavosti výše zmíněných Vláken Souvislostí, které Domněnky kolem svých hnízd vytvářejí, aby přilákaly a lapily svou kořist.

Pozn II.:

Někteří radikální badatelé propagují (ničím nepodloženou!) hypotézu, že Domněnky jsou vlastně jen takové mazlavé tmavé kuličky – podobné suchému z nosu nebo kuličkám mokré špíny mezi prsty na nohou, které si zamyšleně mneme mezi palcem a ukazováčkem (odtud název Domněnka – podle té krátké chvilky, kdy onu kuličku domneme a otřeme si prsty). Vyjadřují tím svůj (ničím nepodložený!) názor, že Domněnky jsou vlastně takové „zbytečné patlavé nic“.

Tradiční vědci s nimi polemizují na základě jasného faktu, že není přece možné, aby jedno takové „zbytečné patlavé nic“ dokázalo ulovit a upatlat tolik exemplářů, kteří, jakmile vejdou do styku s Domněnkou, stávají se vůči ní zcela bezmocní a nechají se jí požírat a postupně přivádět k šílenství. – Přece jak by je mohla takto požírat a přivádět k šílenství nějaká nedůležitá mazlavá kulička?! Jak by se takovou kuličkou mohli vůbec nechat ulovit?! Že?