—————————–

Kartotéka podrobná

——————————

Predátor z řádu Pozorovatelů.

Specifické rysy druhu:

Zobák obvykle výrazný, dlouhý, pevný, ostrý.

Výraz obvykle kamenný, často poněkud ublížený.

Postoj často nahrbený.

Kartotéka podrobná (sameček – Kartoték podrobný – je poněkud větší a podrobnější než samička.) je  brodivý pták našich venkovských i městských aglomerací.

Kartotéčiny i Kartotékovy vnitřní pořadače bývají bohaté, plné přehledných, dokonale srovnaných nažloutlých lístečků se starými, ovšem důležitými záznamy.

Co je velmi zajímavé – Kartotéky ani Kartotéci ke svému brodění nepotřebují vodu; dokáží se brodit čímkoliv. Dokáží se brodit dokonce i tam, kde nic není. A dokáží se brodit, i když jen tak stojí. Je nádherné  pozorovat tento přírodní úkaz zejména ve volné krajině:

Podobně jako volavka na jezeře či čáp v mokřadle dokáží dlouhou dobu stát strnule jako sochy ve svém nahrbeném postoji na jedné či na dvou svých nohách a klamat tělem, vypadajíce, že nedělají nic, ovšem celou tu dobu pozorují pozorně až upřeně kousek reality poblíž, aby k ní náhle vymrštili svůj dlouhý krk a svým silným zobákem si z ní vytrhli výživný kousek – žábu či rybu – tak i Kartotéka podrobná velmi podrobně, soustředěně pozoruje kousek své reality, aby z ní posléze bleskurychle vytrhla svůj výživný kousek a přiložila si ho ke svým starším záznamům. Vypadá to, že jen tak stojí, pozoruje, čechrá si peří, myslí si své. Své však posléze ukládá hluboko mezi své kartotéční lístky. Později jako když to najde.

A najde všechno. Při jakékoli příležitosti pak rychlostí blesku vytáhne lísteček s patřičným záznamem o určitém dávném Jednání a bleskurychle ho danému Jednateli přistrčí, při čemž vydává výrazné, často až ječivé průvodní trylky.

Mezi badateli se kdysi rozproudila ostrá debata střídavě vyvracející a podporující hypotézu, že jde o trylky námluvní.

Odpůrci hypotézy námluvních trylků se opírali o opakovanou zkušenost všech Jednatelů, kterým byl kdy nějakou Kartotékou či Kartotékem přistrčen lísteček se záznamem jejich Jednání – totiž že tento obřad nikdy nebyl příjemný. „Námluvní obřady včetně námluvních trylků by ovšem aspoň poněkud příjemné být měly – jinak by život na Zemi dávno vyhynul…„, argumentovali odpůrci hypotézy námluvních trylků.

Zastánci hypotézy námluvních trylků však obhájili svůj názor jednoduše a  pravdivě. Upozornili totiž své kolegy, že Kartotéka či Kartoték těmito svými trylky svému Jednateli či své Jednatelce evidentně něco namlouvají. To Jednatelé i Jednatelky jednohlasně potvrdili, takže hypotéza námluvních trylků byla všeobecně přijata.

Příklady průvodních námluvních trylků:

„Co jsem říkal /říkala/: a je to tady! Zase je to tady!“  

„Nikdy jsi nic nedokázal/a a nikdy nic nedokážeš!“

„Když jsme o tom mluvili naposledy, říkal/a jsi…“   

 „To už jsi zapomněl/a,  jak jsi tenkrát…?“,

 „To je to samé jako když jsi mi tehdy…“,

„Já jsem to věděl/a, že to tak dopadne!“

„Ty si vůbec nedokážeš představit…“

„Ještě včera jsi říkal/říkala, že…“,

„Neříkej, že jsi to zapomněl/a!“

„Ty si to vážně nepamatuješ?“

„Vždycky jsi byl/a k ničemu!“

„Dobře si pamatuju, jak jsi…“

„Zase už to děláš…!“

„Všichni víme, že…“

„Ty dobře víš, že…“,

„Tys mi vždycky…“

„Tys mi nikdy…“

„Ty jsi nikdy…“

„Už zase?!“

a též srdceryvné „Vždyť jsi to slíbil!“.

————–

Když nejsou spokojeni s reakcí Jednatele na svůj záznam a průvodní trylek, použijí Kartotéka či Kartoték svůj silný zobák:

Opakovanými prudkými údery do jednoho přesně cíleného místa – podobně jako datel či strakapoud – dobývají hluboko schované červy. Ťukají, vrtají a sekají, až třísky lítají. Dokud červa nevypáčí ven. Vypáčeného červa pak  vítězně přiloží ke starému záznamu jako důkaz. Lísteček s novým záznamem pak opět pečlivě uloží a dál spokojeně pozorují – o další záznam jsou bohatší, větší.

Zde se naskýtá podobná otázka, jakou si položili i výzkumníci zajímající se o život datlů. Hlava datla se totiž pohybuje při klování do stromu obrovskou rychlostí  – instalované vysokorychlostní kamery potvrdily až šest metrů za vteřinu. Proč si tedy takový datel tak intenzivními údery nepoškodí mozek?

 Důvody byly zjištěny dva:

1. Jednak datel při svém klování neklove kolmo do kmene stromu, ale údajně „jakýmsi klouzavým pohybem směrem dolů“. Jako by o ten kmen vždycky jenom tak švenknul. I to potvrdily vysokorychlostní kamery.

Bohužel zatím žádní badatelé ani Jednatelé nenašli dost odvahy instalovat  poblíž místa výskytu Kartotéky či Kartotéka vysokorychlostní kameru.

Ani by to zřejmě nebylo účinné. Čas a místo propuknutí kartotéční aktivity jsou totiž podle hlášení Jednatelů zcela nevyzpytatelné, takže by ani nebylo možno takovou kameru včas instalovat a zapnout. A i kdyby se to podařilo – aktivní Kartotéka i Kartoték se údajně při své práci s kartotéčními lístky často nekontrolovaně pohybují po celém prostoru, náhle a nečekaně mění směr i rychlost pohybu apod.

Zkušení a silní Jednatelé, kterým bylo dopřáno opakovaně zažít na vlastní kůži celé námluvní jednání Kartoték a kteří  zároveň dokázali soustředit svou pozornost i na pozorování tělesných postojů oněch aktivních Kartoték či Kartotéků, naštěstí přišli se shodným postřehem, že jak Kartotéka, tak Kartoték při svém vrtání a sekání také zvláštním způsobem naklánějí hlavičky, jako by jen tak švenkovali.

Takže výzkumníci mají alespoň přibližné jasno: Takovýmto způsobem si Kartotéka instinktivně chrání svůj vlastní mozek ve stresové situaci.

2. A druhý způsob ochrany? – Bližším prozkoumáním uložení mozku datla v lebce bylo zjištěno, že:

Na rozdíl od většiny jiných živočichů je uložen jeho mozek v lebeční dutině velmi těsně a při nárazu se tedy nemůže pohnout.

Bohužel – zdá se, že zatím ještě nikdo blíže neprozkoumal těsnost uložení mozku v lebeční dutině Kartotéky či Kartotéka. Aspoň se nikdo takový ještě neozval.

Ale samy Kartotéky i Kartotékové  často hlásí, že je bolí hlava, „… jako by ji měli sevřenou ve svěráku„.

Možná si nemají na co stěžovat. Možná je to jenom jejich evoluční výhoda: ochrana Kartotéčního mozku před poraněním při náročné práci.

——————-

Kartotéční mláďata:

 Roztomilá Kartotéční mláďata zpočátku jen tak nesměle típají a batolí se kolem našich nohou neobratně ve svém prachovém peří, se zobáčky ještě příliš měkkými a s šanony téměř prázdnými.

Ale s rostoucí orientací v problematice a pak i s probíhajícím přepeřováním prachového peří za pevná brka se i jejich šanony začínají plnit, jak se malí Kartotéčkové a Kartotéčky postupně cvičí na roztomile neobratných výčitkách vůči svým rodičům (o tom, co všechno jim rodiče nedali a měli dát, dali a neměli dát, udělali a neměli udělat, neudělali a měli udělat).

A jak tak při tom praktickém dětském cvičení dochází i k růstu a zpevňování zpočátku útlých a nešikovných zobáčků, nově opeřená mláďata – samičky i samečkové – se postupně dokáží kolem sebe také pěkně otáčet. A v dospělém věku bývají už Kartotéčiny i Kartotékovy pořadače bohaté, plné přehledných, dokonale srovnaných nažloutlých lístečků se starými záznamy Jednání (partnerů, kolegů, příbuzných aj.). Se záznamy, které jsou Kartotéce či Kartotékovi kdykoli okamžitě k dispozici.

——————-

Kartotéky a odpouštění:

Křesťansky orientovaní badatelé se mockrát pokoušeli prozkoumat problematiku Kartotéčina či Kartotékova odpouštění starých křivd. Podle jejich dosavadních výsledků se zdá, že Kartotéky ani Kartotékové  odpouštět nedovedou. Starost o jejich lístečky jim v tom brání.

Také jejich kartotékové registratury nemají, zdá se,  nikde žádný  vývod, žádný odtokový ventil. Dodatečnému vyvrtání takového otvoru se Kartotéky i Kartotékové – ke zklamání křesťanských badatelů – zarputile brání.

Ovšem snaha ochránit vlastní registraturu  tady stojí proti vlastnímu zdraví Kartotéky podrobné – a ona se tak ocitá v doslova patové situaci.

Tato patová situace Kartotéky vzbuzuje v příslušnících ostatních druhů občas i soucit – ovšem dokud i jim nějaká Kartotéka či Kartoték nepřistrčí ze svého šanonu lísteček se záznamem o jejich Jednání. Pak (při poslechu Kartotéčních námluvních průvodních trylků) i nejlaskavější jedinci svůj soucit s těžkým osudem Kartotéka či Kartotéky opouštějí – jako zbytečnou zátěž při útěku.

_____________

Pozn.:

Warning!!! DANGEROUS!!! Warning!!! DANGEROUS!!!

Mnohem nenápadnější než Kartotéka podrobná, která je hlasitá, je Kartotéka tichá, zasněná, která je tichá. Nevydává námluvní trylky, které by ji mohly odhalit – a právě tím je pro okolí tak nebezpečná.

Jediným varovným znakem zde bývá podobně švenkující hlavička – ale málokdo si toho včas všimne; ani neví jak, a už se stane jejím, hluboce zavázaným Jednatelem.

Narozdíl od Kartotéky podrobné tato Kartotéka tichá, zasněná umí šetřit svojí energií; tedy nenamáhá se přesvědčit svého Jednatele žádnými trylky o tom, kde všude jednal, kde neměl, a kde nejednal, kde měl. Nic mu nenamlouvá. Nevysvětluje mu, že on může za všechno.

Kartotéka tichá, zasněná si prostě tiše, zasněně a bez námahy počká, až si na to její Jednatel přijde sám; až se sám zaváže. Ona se na něj přitom jen tiše, zasněně dívá. Smutně. Beznadějně. Občas tichý vzdech. Decentní škytnutí.

Jediná možná rada v nebezpečí kontaktu s Kartotékou tichou, zasněnou:

Hlídejte si hlavičku. Svoji i její.