—————————-

Špatný referát

—————————-

Eva: „Teda já už jsem úplně vyřízená dneska.“

Květa: „Děje se něco?“

Eva: „To je marný vysvětlovat. Prostě nestíhám a –“

Květa: „Chceš kafe?“

Eva: „Jo.“

Květa: „Tak já dám vodu. – Co nestíháš?“

Eva: „Nic nestíhám. Nic nestíhám a jsem ve stresu.“

Květa: „To máš blbý. Cukr chceš?“

Eva: „No. Jsem úplně přepracovaná a –“

Květa: „- Aspoň že tak. – A je to lepší?“

Eva: „Co jestli je lepší?“

Květa: „Jestli to dopadlo dobře.“

Eva: „Co jestli dopadlo dobře?“

Květa: „To přepracování. Jestli ses dobře přepracovala.“

Eva: „Co to plácáš? Jak může přepracování dopadnout dobře? Jak se dá přepracovat dobře?“

Květa: „No jo, no… – Aspoň snaha mohla bejt hodnocená, ne?“

Eva: „Nebyla. Jsem přepracovaná, že se sotva držím na nohách, a furt jim to není dost.“

Květa: „No jo. Voni bejvaj přísní. Kolik lžiček?“

Eva: „Dvě. Bezohlední jsou.  Nevidí, co všechno člověk dělá, aby vyhověl. Furt jim je to málo.“

Květa: „Ach jo. Takže ten přepracovaný referát, co jseš teď, se jim zdá ještě horší než ten referát, cos byla předtím.“

Eva: „Referát?“

Květa: „Nepovedenej. Nebo něco. Nepovedenýho. Diplomka. Slohová práce. Rys. Špatně – přepracuj.“

Eva: „Já nejsem žádnej referát a už vůbec ne nepovedenej!“

Květa: „Nejseš? – Tak proč se pořád přepracováváš? Pro koho? Co je špatně? Že ses nepodtrhla podle pravítka?“

Eva: „Nepodtrh… Ať si trhnou.“

Květa: „Jo. Jakmile se člověk furt dokola přepracovává a furt dokola to nestačí, tak je něco špatně na tom přepracovávání. A měl by s tím přestat. Když ho nechtěj takhle, jak je, marně se přepracovává. A třeba bude někde jinde dobrej tak, jak je.“

Eva: „Nepřepracovanej.“

Květa: „Jo.“