———————————

Beznadějci

———————————

Rod  Beznadějců zahrnuje mnoho druhů a poddruhů, kterým se ovšem z dobrých důvodů nebudeme hlouběji věnovat; nemá to cenu. Proto jen v rychlosti vyjmenujeme některé známější druhy a půjdeme od toho pryč. Je to bezpečnější.

Věnovat se jakémukoli Beznadějci podrobněji je totiž ztráta času; není mu pomoci. Chtěl by, ale nechce. To je jeho hlavní rys.

Dalším společným rysem všech Beznadějců je nevědomí toho, co dělají; a už vůbec ne vědomí toho, co dělají špatně, a jak to dělat lépe (i když se na to někdy paradoxně ptají, odpověď nečekají, neslyší nebo v ni nevěří).

Jsou snaživí. Bohužel.

Často sami sebe proklínají a zalamují přitom ruce. Někdy proklínají svět. Že k nim není spravedlivý. Případně rodiče. Že jim ublížili.

Někdy litují dokonce i své rozčilené okolí – za to, že s nimi musí tu bídu vydržet. S nimi, kteří jsou chudáci a  k ničemu.

- Pozor: Nemusí. Okolí s nimi vydržet nemusí, ale chová se, jako by to nevědělo. Zůstává – a věnuje se Beznadějci. Ze všech sil a marně. Patrně dosud neprozkoumaná symbióza.

Poddruhy:

• Botař alias Švec. Vyrábí boty, jednu za druhou. Nemá verpánek. Při práci nepotřebuje sedět – boty dokáže dělat v jakékoli pozici, dokonce i v chůzi. Vyrobených bot si přitom není vědom (viz nevědomí jako společný rys všech Beznadějců).
• Neplést s Podzadkemem, druhým jménem Řežesivětvem. Ve shodě s nevědomím jako společným rysem skupiny si Podzadkem Řežesivětev není vědom ani vlastního zadku, natož větve a pily ve vlastní ruce. Když se dobře zadíváte na to, co dělá, zjistíte, že ve skutečnosti nic, ale že to nemůže stihnout.
• Dále neplést s mnohem výraznějším Nalevačkem. Nalevačku Všechnoje je zoufalý. Nepřetržitě. Zoufalost povýšil na umění. Jeho večerní, odpolední i ranní lkavý tok malebně rozvíjí různé variace na téma „Nic se mi nedaří“ – případně „Achjoachjo…“  Mezi slokami vzdychá a nadává. Zajímavé je, že je jedno, jestli je pravák či levák; vždy je to na levačku.

_________________

Pozn.: Dávnou existenci Beznadějců nám potvrzují i lidové písně. Například krásný, tklivý part synka ve známé písni „Ach, synku, synku, doma-li jsi?“ zachycuje dávný, typicky lkavý večerní tok Nalevačka Všechnoje:

„Ach, synku, synku, doma-li jsi?

Ach, synku, synku, doma-li jsi?

Tatíček se ptá, oral-li jsi,

tatíček se ptá, oral-li jsi.“

Pro jistotu se tatíček ptá synka dvakrát. Jistě má se synkem a jeho marností již své zkušenosti. A synek v odpověd lká typickým způsobem Nalevačků Všechnoje:

„Oral jsem, oral, ale málo.

Oral jsem, oral – ale málo – 

Kolečko se mi – polámalo.

Kolečko se mi – polámalo.“

   Otec se mu i nadále snaží věnovat, i když už ho to zjevně poněkud rozčiluje (takové chování je, jak víme, pro okolí Beznadějců typické):

„Když se ti zlámalo, dej ho spravit.

Když se ti zlámalo, dej ho spravit -

nauč se, synku, hospodařit.

Nauč se, synku, hospodařit!“

A synek – všimněte si jeho nádherného vystoupení dobře vyvinutého exempláře Nalevačku Všechnoje. Zná dobře svůj part. Ví, že naděje pro něj není. Vinu má žitečko a rozlámané kolečko. Tedy okolí. To mu brání v úspěchu a dělat se nedá nic:

„Jak se mám naučit hospodařit?

Jak se mám naučit hospodařit,

když se mi žitečko nechce dařit?

Když se mi žitečko nechce dařit!“