————————-

Játotušil

————————–

Vzrušený a silný pokřik ptáka Játotušila se dokáže nést daleko přes pláně a vyplašit ostatní drobotinu naší přírody.

Zdá se, že svůj typický pokřik vydává Játotušil v situacích, kdy se něco stane. Jaké přesně jsou to situace, se nepodařilo vysledovat – vzhledem k tomu, že situace, v nichž se něco stává, jsou, jak se ukazuje, všechny.

Při bližším pozorování se dá vysledovat, že Játotušilové si vybírají pro svůj pokřik situace, v nichž se něco stává jim. Čepýří se a poskakují. Někdy se drží za hlavičku. Někdy jí i vrtí a významně potřásají. Výjimečně místo křiku si pro sebe tiše mumlají. Občas si hledají  a zapíjejí prášek.

Samička Játotušila je Játotušila. Pozor – ne vždy musí být drobnější než sameček; často je tomu naopak, Má oproti samečkovi obvykle větší slovní zásobu a bývá hlasitější. V rozrušení jedovatě prská a samečkovi dává mimodruhová matoucí, zavádějící jména – například Tyblbče. To ovšem jen v kritických situacích. V situacích ostatních cvrliká.

Pozor – nezaměnit tohoto samečka rozdurděné samičky se skutečným Blbcem. Pravého příslušníka rozvětveného rodu Blbců poznáme podle toho, že rozčiluje nás.

________________

Příbuzná odrůda: – Játověděl. Podobá se Játotušilovi nazíráním a sklonem hlavičky; jen gestiku má skleslejší, marnější. Ve stresu tuhne. Místo křiku spíš šeptá. Osudový; přitahuje katastrofy.