Řád Lezců:

——————————————-

Lezci jsou na první pohled obvykle nenápadní – vypadají jako každý z nás. Jsou to ovšem nemilosrdní a vynalézaví predátoři našich vod a strání.

Pro Lezení jsou vybaveni malými drápky a háčky.

Při prvním kontaktu je taktně zatahují; někdy i vrní.

Ovšem jakmile se na svou oběť nenápadně přichytí, není před nimi úniku. Marné je hopsat, tleskat, setřásat je, drbat se, postřikovat se insekticidem, mazat se ochrannými krémy, poskakovat na jedné noze, bušit se do hlavy – před jejich Lezením nic nepomáhá; jsou to Lezci – Lezení mají v povaze.

Pozn.:

A to – což je zajímavé – aniž jsou si vlastního Lezení kamkoli vědomi. Jde o zcela nevědomý proces – Lezec neví, že to dělá, natož proč. Tady lze najít zásadní nepoměr:

Lezený (tj. Slézaný nějakým Lezoucím Lezcem) je si Lezení tohoto Lezoucího Lezce mnohem víc vědomý než sám Lezoucí, kterým je Lezený slézán!

Oproti tomu Lezoucí si svého Lezení vůbec vědom není! Vůbec nechápe, proč se jím Slézaný v jeho přítomnosti buší do hlavy, otáčí se dokolečka, kleká si a vstává, a i jinak si zoufá!

Ovšem – a tady je patrná okamžitá změna – jakmile je nějaký Lezoucí kamkoli při svém Lezení kamkoli napaden jiným Lezoucím kamkoli /tj. Lezoucí kamkoli se v té chvíli zároveň stává Lezeným/, okamžitě si toto Lezení cizího Lezoucího uvědomí; Lezení své kamkoli však nadále nevnímá!

- Je to srozumitelné?

Pro lepší orientaci v textu i v životě je zde výčet základních směrů Lezení Lezců:

Lezci  lezou Slézaným:

• Na mozek

• Do prdele

• Na nervy

Proč to dělají, jak už bylo řečeno, nevědí.

Slézaní naopak referují o pocitu, že jim z chronického působení Lezce praskne hlava, mají zničené nervy apod. O tom, jak se v takové situaci cítí jejich  prdel, vesměs nereferují. K objektivnímu zhodnocení poskytnutých údajů existuje tedy zatím jen málo dat.

Strategie obrany vůči Lezcům:

• Útěk:

Ne vždy pomáhá - Lezec je rychlejší; slézaný na útěku může také snadno padnout do spárů dalším číhajícím Lezcům.

• Nabídnutí jiné kořisti:

Ne vždy pomáhá – zdatný Lezec se dokáže obratně přichytit na řadě exemplářů najednou – věnuje se každému zvlášť a všem dohromady.

• Aktivace vlastních Lezeckých drápků a háčků:

Ne vždy pomáhá – ale v přírodě to může vytvářet malebné propletence Lezců, kteří lezou po sobě navzájem, háčky zaklesnuti jeden do druhého, někdy v celých trsech – podobně jako hmyzí kolonie deštných pralesů.

• Ignorace Lezce:

Bohužel. Lezec obvykle není blbý a Slézaného dobře vidí. Prohlíží si ho a plánuje další slézání, i když je Slézaný za bukem.

Příklady Lezců na mozek:

Domněnka Vlastní /viz/

Vědec Zakladatel /viz/

Příklady Lezců na nervy:

Banka /viz/

Řešenci a Řešitelé /viz/

Játotušil /viz/

Příklady Lezců do prdele:

Lezci do prdele se rozlišují do podřádů podle směru lezení:

•  Lezci lezoucí do prdele někoho konkrétního, tj. do prdele omezené svým konkrétním vlastníkem.

Příklady takových Lezců:

Krém /viz/

•  Lezci lezoucí do prdele neomezené – do prdele nekonečna.

Prdel nekonečna zřejmě žádného konkrétního vlastníka nemá; právě to je základem její nekonečnosti.

Že je neomezená, se badatelé domnívají také proto, že se tam vejde neobyčejně velký počet Lezců. Přitom každý  Lezec, který se octne v takové prdeli, se tam cítí strašlivě sám; takže se zdá, že přestože nás tam občas bývá tolik, stále je pro každého z nás k dispozici neuvěřitelně velký prostor.

Příklady takových Lezců:

Lezec překvapený, samodiagnostik:

Když zjistí, že je v prdeli (to zjišťuje právě metodou samodiagnostiky), netuší jak se tam dostal. Zmateně se rozhlíží a nípá si to.

V takové chvíli vůbec nevypadá jako predátor; neloví – jen si to nípá. Podle vydávání příslušných nípavých zvuků ho poznáme.

Teprve až s nípáním přestane, můžeme ho na jeho cestě z nekonečna prdele dále klasifikovat.