———————————————————–

Jak nemuset utíkat před realitou

Díl VIII.:

Odvaha být průchozí

———————————————————–

Nahrávka:

[WPSM_AC_SH id=3139]

Konec seriálu výňatků ze sezení.

V další nahrávce se začaly dívce ukazovat výjevy, v nichž viděla své blízké; rodiče, partnera atd.

A viděla je jinak než běžně; viděla jejich hluboký vnitřní svět. A mohla pozorovat komunikaci svého vlastního vnitřního světa, který ji provázel v předchozích nahrávkách, s vnitřním světem těch lidí. Pochopila tak mnohé ve svém i v jejich chování.

Protože to však už nebylo jenom o ní, ale o dalších konkrétních lidech, pokračování té nahrávky nezveřejňuji.

Díly, které jsem v tomto seriálu zveřejnila, ukazují, jak lidské vědomí, dá-li mu k tomu člověk prostor (tím, že zpomalí a ztiší svou mysl, takže může snadněji vnímat řeč tohoto vědomí), vytváří, krystalizuje samo sebe. Člověk se učí v sobě číst svou vlastní pravdu, která mu pomáhá snadněji a klidněji zvládat svůj život.

Ta pravda podle mých zkušeností nikdy není konečná; mění se a dozrává.  Nalézáním své pravdy člověk prošlapává a výdřevou zpevňuje hluboké chodby, které v sobě nalezl či udělal – a z jejich pevnosti se pak pouští dál, do dalších nejistot a strachů. Tak se lidské vědomí  stále vytváří, rozšiřuje, a tím zklidňuje. Podle toho, kudy už člověk v sobě prošel, co už o sobě a o světě pochopil, čeho si všimnul a jak se zklidnil – do jaké míry našel v sobě mír – tak se mění jeho vlastní prostor, jeho vlastní  pravda, jeho způsob nazírání na svět.

Je pro mě radostná práce být u toho. Snažím se člověku, který takto v sobě hledá cestu, se přitom stále méně plést pod nohy; znova a znova zjišťuji, že on si na to dokáže přijít sám. A to je krásné sledovat. Jdu s ním po jeho vlastní cestě a jeho poznatky mě obohacují.

Pokud byste si i vy chtěli vyzkoušet takovou cestu do svého podvědomí, vraťte se znovu na úvod tohoto seriálu. Tam je aspoň trochu popsáno, jak se lze na tuto cestu dostat.